Založit webové stránky nebo eShop

Sezóna 2012/13

Ultras 1909

Baník je stále druholigový!

Jelikož naše fotbalisty čekaly dvě poslední kola v rozmezí čtyř dnů, rozhodli jsme se reportáže z obou utkání sloučit do jednoho článku. V sobotu naši fotbalisté smetli Opavu v poměru 5:1 a zajistili pro náš klub druholigovou příslušnost i pro nadcházející sezónu. Dohrávané 17. kolo bylo na programu již ve středu a derniéra sezóna 2012/2013 se vydařila. Baník třetímu týmu tabulky nastřílel čtyři branky a zvítězil 4:2. Pojďme ale postupně, tedy od sobotního zápasu s Opavou...

Zápas proti Opavě, který mohl rozhodnout o definitivní jistotě záchrany byl velice očekávaný. A to nejen z důvodu, kolik nastřílíme Slezanům gólů, ale také s ohledem na to, jaký počet lidí nakonec bude hnát Baník v kotli, a jestli opravdu přijede slibovaných třicet poláků z Wroclawi. Nakonec však vrchol sezóny a jeden z nejdůležitějších zápasů nebyl z pohledu představení obou táborů příliš slavný. Na naší straně se nás schází odhadem šedesát až sedmdesát lidí, což je počet pod očekáváním. Jelikož však od slibované podpory z Jablonce, Liberce a Chomutova dorazilo celkem pět lidí, není se čemu divit. Naše počty, včetně několika zúčastněných BV jednodušše větší nejsou, pokud budeme vždy počítat s tím, že desítky fanoušků se vymluví na kašel, rýmu nebo rodinné nákupy. Z Opavy nakonec doráží cca 30 fanoušků (chuligánů), kteří o sobě při zápase nedávají nikterak vědět a při stále větším debaklu Opavy postupně opouštějí stadion.

V našem kotli se úroveň supportu odráží jak od dění na hřišti, tak v kotli. V prvním poločase, kdy je ještě hodně sil, tak některé chorály zní velice dobře. Ve druhém poločase naopak fanatismu přidává maximálně to, že naši fotbalisté během devíti minut dávají tři branky a je rozhodnuto. Menší výpadek je během dvou situací, kdy jeden z našich řad hází stroboskop přímo na plot, čímž propaluje jednu z vlajek - ano, demence některých z nás nezná mezí. Druhý moment, kdy fandění na několik minut zcela přerušujeme, je v 75. minutě, kdy jsou odpáleny hira a dýmovnice, které smrdí a nedělají žádný pěkný efekt. O nesmyslném používání pyrotechniky však více až v posezonním hodnocení.

V prvním poločase vytahuje choreo v podobně menší kartoniády s černo-zelenými srdci, znakem Baníku uprostřed a nápisem: "Nech na hřišti srdce za Baník". Po celý zápas je odpalováno pyro v podobě malých stroboskopů a několika hirošim. Po zápase probíhá děkovačka, která patří k tomu nejlepšímu z celého zápasu.

 


 

Zápas s Varnsdorfem

Co se od středečního, dohrávaného kola očekávalo, to se také stalo skutečností. Na stadionu na první pohled vyšší návštěva než o víkendový zápas, v kotli slabý počet - cca 30-35, bez jakékoliv podpory družby, z BV pouze dva, hostů nula Na zápas není v kotli prezentované žádné choreo, odpáleny jsou ve druhém poločase pouze dva stroboskopy. Ve druhé půli roztahujeme na uzavřené tribuně nápis odkazující na fanoušky házené, kteří ještě před dvěma lety nevěděli, že tento sport se v Mostě vůbec hraje. A ukázal se klasický obrázek českého sportovního fanouška - jdu tam, kde se daří a určitá věrnost a hrdost mi absolutně nic neříká. Takových pseudofanoušků, kteří před pár lety, za dob úspěšných hrdě chodili na fotbal a nyní v oranžovém dresu točí šálou na házené. Nápis na transparentu: "Fandit Andělům je jen módní vlna. FK Baník je pro věrné" - vše vypovídající. Ve 49. minutě dává Baník první gól a právě na protilehlé, uzavřené tribuně odpalujeme osm ohňů, které udělají poměrně dobrý efekt. Fandění je místy na dobré úrovni, ale k vidění není žádný fanatismus, což je škoda. Po zápase probíhá vyvolávání Tomáše Pilaře, který ukončil fotbalovou kariéru a pro Baník toho za osm let svého působení v dresu Mostu odvedl opravdu hodně. Pilka, děkujeme za všechno!

 


Bod s příchutí zlata

Na sobotu 11. května 2013 se bude vzpomínat hodně dlouho. Den předem se dozvídáme o tom, že se ruší slibovaný autobus (prý kvůli bezpečnosti) a tak se rychle řeší, jak se do města obuvi dostaneme. Kvůli zklamání z tohoto manévru vedení se drtivá většina fanoušků odmítá vypravit na druhý konec republiky.

      V sobotu v 6 ráno se šest hlav schází na Mosteckém nádraží a vydávají se směr Liberec za zbytkem ekipy. Cesta probíhala celkem klidně a po hodince se dostáváme do Ústí, kde doplňujeme zásoby tekutin a pokračujeme do Liberce. Po cestě se někteří sbírají razítka od rozhodčích a zbytek popíjí. Před desátou hodinou dorážíme pod Ještěd a zde se připojuje zbytek týmu a mezi nimi i posily z JBC a LBC. V celkovém počtu dvanácti lidí se dále vypravujeme směr Pardubice hl.n. Cesta probíhá na jedničku i díky finančnímu flastru ze strany Jiřího Láli. Dochází zde k nelibosti rozhodčího, protože se ve vlaku strhla chlebová, sýrová a paštiková válka. V Pardubicích vystrašíme místní občany hozeným stroboskopem uprostřed nádraží a opět doplňujeme benzín pro naše játra. Poté už míříme na Moravu, konkrétně nabíráme směr Olmütz odkud se dostáváme do Otrokovic. Zde už nás přivítal zřejmě náš největší nepřítel pro tento den a tím byl déšť. Ještě zde potkáváme dva příznivce Slovácka, kteří jsou odměněni jedním pokřikem :). Okamžitě potkáváme netradiční výjezdové vozidlo s nápisem Zlín a tím je trolejbus. Tím dojíždíme na místo činu a obsazujeme jednu ze zdejších hospod. Zde už cinkají půl litry a pějí se nejrůznější písně. Zhruba hodinku před zápasem se vydáváme směr stadion. Za opravdu extrémních deštivých podmínek dorážíme na stadion, kde nás kromě tradiční kontroly přivítá nějaký režisér z kriminálky Miami. Na stadionu se k nám připojuje poslední člen, jenž přicestoval spolu s hráči. Vyvěšuje se vlajka Nordic commando a jde se pomalu na věc.

    ZÁPAS: Dalo by se říct, že se Baník ve Zlíně prezentoval jedním z nejlepších výkonů v sezoně. Konečně se podařilo překonat soupeřova brankáře, obrana předvedla také solidní výkon a za nimi držel Mostecký prapor velmi vysoko brankář Belaň a společně připravili skupince nejvěrnějších příjemnou podívanou po delší herní mizérii.

    První šanci zápasu si na kluzkém povrchu připravují domácí, avšak střelu domácího Hrušky Belaň zkrotil. Z následného protiútoku mohlo zahřmít na druhé straně, když po centru ze strany nejvýše vyskočil Klavík a míč z jeho hlavy olíznul břevno. V 15. minutě se však hostující forward už nemýlil a nejlépe se zorientoval v pokutovém území a překonal brankáře Kořínka. Poté se hra celkem uklidnila, až na pár menších šancí Fastavu a do kabin se šlo za výsledku 0:1. Druhý poločas lépe začal Baník a vytvořil si dvě tutové šance. Nejdříve se na golmana domácích řítil Vojta, ale Kořínek se proti němu vyznamenal. Druhou šanci měl na svědomí Klavík, kterého po centru ze strany zradil trávník. Poté se obraz hry vyrovnal, ale přesto domácí v 64. minutě vyrovnali zásluhou Motala. Po tomto zásahu se více dopředu tlačili domácí, ale za zmínku stojí až akce z 87. minuty. Po centru z levé strany se míč dostal až před Poznara, kterému střelu do prázdné branky zhatila kaluž. V té chvíli se asi všem Mosteckým zastavilo srdce. Rozhodčí ukončuje zápas a hráči nám míří poděkovat za náš výkon na tribuně, stejně jako my děkujeme jim za konečně pořádný výkon.

     SUPPORT : Na začátku utkání se dává najevo jasná nevole s nevypravením autobusu, ale jinak se fandí ve slušném tempu. Byli jsme často slyšet více než domácí čtyřicítka fandících. Je vymyšleno spousta nových a zajímavých pokřiků za zmínku stojí asi nejvíce ten o zelenině :). V 60. Minutě se domácí prezentují plachtou na které stojí 1919 a odpalují větší počet bengálů. Hosté se nenechávají zahanbit a okamžitě kontrují několika dýmovnicemi a stroboskopy. Dále byla stadionu předvedena scéna se zadnicemi alá William Wallace. To už se nelíbí PČR a tak nás po zápase obkličují zhruba v počtu 40ti robocopů. Trojice statečných je odvezena na místní stanici (více si můžete počíst na internetu, kde vám novináři jistě lépe popíšou tento „teroristický útok“).

    Cesta domů se tedy zpožďuje díky tomuto nesmyslnému zásahu a zbylému osazenstvu výjezdu nezbývá nic jiného, než čekat na vlak, který jede až ráno. Tak se za doprovodu Swatu odklízí na nádraží do Otrokovic, kde čekáme na vlak, kterým se potřebujeme dostat do Přerova. Ten přijíždí jednu hodinu po půlnoci a ve vlaku potkáváme skupinu Třineckých, kteří také někde hostovali. V Přerově si nacházíme jednu knajpu poblíž nádraží a zde většina z nás odpadá ke spánku či ke sledování zajímavých TV. Před pátou ranní cestou zdecimovaní fanoušci nastupují do vlaku, kterým dorážejí do Prahy a odtud se cesty JBC a Mostu rozcházejí. Skupinka Mostu se dostává domů kolem jedenácté ranní a končí pro ně bezmála třicet hodin jízdy napříč republikou. Děkujeme do Jablonce a Liberce za podporu a těšíme se na pátek, kde se početná skupina Baníkovců chystá podpořit Jablonec ve finále poháru proti Bolce. 

  

PYRO NENÍ ZLOČIN

JABLONEC – LIBEREC – BANÍK MOST

(14.5.2013)


Ligová atmosféra v Mostě v zápase proti Bohemians 1905

 

Nejočekávanější zápas celé sezóny v domácím chrámu je za námi. Na hřišti jsme po čtvrté v řadě poraženi, na ochozech stadionu si připisujeme výhru. Nezaujatý divák se bezpochyby nudil k smrti, na hřišti se za první poločas nic vážného nestalo, v druhém poločase o třech bodech rozhodli hráči v žlutých dresech a naše situace je stále stejná jako před 26. kolem, pouhý bod náskok před 15. Opavou.

Dlouhou dobu před utkáním s Bohemians stále vymýšlíme, jak se před soupeřem předvést. Nakonec pár dní před utkáním se scházíme a začínáme tvořit choreo k zápasu. Všichni souhlasíme s návrhem vyobrazení hradu Hvěvína a jelikož jsme všichni hrdí na svůj region, tak doplňujeme ještě nápisem „Naše město – náš klub – naše hrdost“. Choreo dokončujeme několik desítek minut před výkopem, takže je o zábavu postaráno. Před zápasem také dostáváme echo, že se nás chystají podpořit kamarádi z Chomutova, Ultras Komotau, Černé Komando a Girls Division. V kotli se nás schází na naše poměry z posledních zápasů vyšší počet, zhruba 80 aktivně fandících. Náš support je v prvním poločase doslova heroický, nikterak se dlouho nezastavujeme, nemáme snad jedinou delší pauzu mezi chorály a zápas se odehrává ve výborné atmosféře. Ve 20. minutě vytahujeme zmiňované choreo, během kterého máme trochu trable v organizaci a celkově ho držíme zhruba 2 minuty. Pár minut po choreu odpalujeme jednu hirošimu spolu s jedním stroboskopem.

Druhý poločas nebyl z naší strany tak aktivní jako ten první. Především ne každý byl připraven na slunce, které pařilo jako nikdy a také událost, kdy se na stadionu strhla menší potyčka chuligánů obou táborů. Trochu otřeseni fandíme, co nám síly dají, ale rozhodně nedosahujeme takové hlučnosti jako v prvním poločase. Hosté střílí v 79. min. gól a s Baníkem na hřišti to nevypadá nejrůžověji. Za velkého platonického tlaku v závěru utkání si ale nevytváříme žádnou šanci, a body si vezou Vršovičtí zpět do Prahy. Po konci utkání napochodují robokopové a drží nás u sektoru, zřejmě kvůli tomu, aby nedošlo k dalším střetům s druhou stranou. Proč jsme ale drženi my a proč ne hosté netušíme.

Fanoušků Bohemians dorazilo zhruba 200, věší vlajky Greenhorns, Vládci Vršovic, URE, Berserk, DFB. Podporovat svůj klub se snažili asi na hranici možností, nikterak nepřekvapili, ani nezklamali a předvedli svůj standard. V sektoru během celého zápasů byli použiti tři ROSy, které udělali pěkný efekt.

Nemůžeme se nepozastavit ke střetu obou táborů přímo na stadionu. Na začátku druhého poločasu si přímo vedle sektoru sedají čtyři chuligáni hostí. Okamžitě jsou odhaleni každý víme kým a okamžitě odcházejí. Čtveřici následují i všichni chuligáni v našem sektoru a vidíme, jakou rychlostí utíká klokan. U fanshopu se skupiny střetávají, jeden klokan leží na zemi se zapadlým jazykem, kterému okamžitě pomáhají mostečtí. Po několika minutách přijíždí záchranná služba. Klokan je nakonec v pořádku a ještě ten den se připojuje ke svým. Nevíme, jak se vedle našeho sektoru dostala čtveřice Bohemians, v tomhle směru security absolutně zaspává a bylo by pro dobro všech na stadionu nejlepší, pokud by fanoušci a diváci hostí byli puštěni pouze do jednoho sektoru na stadionu, tomu, kam každý host patří, do sektoru hostů.

Závěrem opět potřeba zhodnotit celý průběh utkání. Bohužel, opět vycházíme ze zápasu bez bodu, situace není dobrá a další klopýtnutí může mít katastrofální následky, na to musí myslet především hráči. Na tribuně jsme si vedli v prvním poločase výborně, opravdu support dosahoval vysoké úrovně, škoda druhé části, kde se nám úroveň nepodařila udržet. Moc děkujme všem fanouškům z Chomutova, kteří nás v hojném počtu podpořili, děkujeme. Zápasové choreo bylo co do rozměrů největší za působení ULTRAS 1909, musíme všichni říct, že bylo velice povedené, bohužel body to nepřineslo, dívejme se dopředu a snad to někdy vyjde, musíme věřit nadále, Baník 1909 nespadne!

 

 

 

 

Text: K.P. (6.5.2013), Foto: BOFOR.cz, Petra Černá


Podpora družby na zápase Jablonce s Plzní

Po dohodě s našimi přáteli z Jablonce se rozhodla část fanoušků vydat podpořit v chladném počasí naší družbu. O tento výlet se jeví celkem velký zájem a to nejen z jednoho důvodu. Do Jablonce totiž přijela Plzeň – možná největší aspirant o zisk ligového titulu. Takže nás čekal velice zajímavý soupeř z mnoha hledisek.

Na cestu do Jablonce se vypravila nakonec tři kompletně naplněná vozidla. Dvě z nich vyjela v brzkých hodinách, poslední pak kolem dvanácté. První dvě auta dorážejí na místo činu kolem druhé hodiny a scházejí se s místními a vyrážejí vstříc Plzeňským fans. V tomto grillu si po půl minutě připisují vítězství na svou stranu hosté. Třetí auto doráží do Jablonce před třetí hodinou a nakonec i s malou pomocí místních nacházejí Střelnici. Poté se dozvídají, že domácí jsou v jednom z Jabloneckých barů a s menšími komplikacemi, které se vyřešili i tím, že jsme počkali na našeho kamaráda bar nacházejí. Zde se setkávají se zbytkem Mosteckých a domácími. Tato hospoda mi připomněla spíše anglické prostředí, moc by se mi líbilo, kdyby něco podobného bylo vybudováno i v Mostě. Zde se posilňujeme pivem a razíme na match. Celou cestu ke stadionu jsme byli doprovázeni hlídkou PČR, která nás pronásledovala i ve slepé ulici (jak chytré).

Na stadionu se schází tak cca 120 kusů v kotli domácích, avšak ne všichni z nich ví, co znamená support alespoň na 88%, když ne na 100%. Do zápasu vstoupili lépe zelení, kteří se ujali vedení po brejku a skvěle vyřešené situaci dva na jednoho – trefil se Čížek. Avšak vedení netrvalo dlouho. Za šest minut se nepovedená Daridovo střela odrazila ke Koláři a ten nekompromisně zavěsil. Poločas tedy skončil výsledkem nerozhodným 1:1. Do druhého poločasu vlétli lépe Západočeši a po skrumáži po rohovém kopu se nejlépe zorientoval Procházka. Poté se hosté uklidnili a moc toho Jabloneckým nepovolili a naopak v 79. Minutě Bakoš zaběhl za domácí obranu a brankář už pro něj nebyl žádný problém. V poslední desetiminutovce domácí skřípli Plzeň na jejich půlce, ale hlavně díky výbornému Kozáčikovi se jim nepodařilo vstřelit kontaktní gól.

K domácímu supportu se dá říci, že se střídali lepší okamžiky a těmi šedivými. Většina jedinců se mohla klidně koukat na tento souboj u domácích obrazovek, ale pak tu byla i druhá půlka, na které převážně leží Jablonecký kotel a ti patřili k tomu hlasitějšímu. V 60. minutě bylo vytaženo choreo s nápisem: "I v malém počtu se dá plout", doplněno o loď v zelenobílé kombinaci a jednu zapálenou hirošimu. Druhá byla odpálena v závětu utkání. Ještě za zmínku stojí pokus sekuriťáků zmocnit se jednoho člena Ultras 1909, který byla velmi rychle zmařena společnými silami Divize Sever.

Po zápase si jdeme ještě na chvíli sednout do místní knajpy, kde se pak loučíme a vydáváme se domů. Již tuto neděli zajíždí Jablonečtí do Edenu, kde se čeká minimálně stejná podpora ze strany Baníkovců, jako to bylo v tomto utkání. Příští sobotu naopak Baník čeká dlouhý výlet na Moravu, konktrétně do Zlína, kde se čeká také na podporu ze strany našich nejvěrnějších přátel z Jablonce a Liberce.

Jablonec - Liberec - Baník Most

M.M. (1.5.2013)


Baník poprvé na jaře doma nebodoval

 

Pamatuje si někdo, že by Baník kopal hned v úvodu zápasu někdy penaltu? Museli bychom se podívat velice hluboko do historických análů mostecké kopané, a ještě hlouběji, kdy ji naposled neproměnil. Kopat hned ve 2. minutě utkání pokutový kop, kdy se náš support ani pořádně nerozjel, a neproměnit mělo katastrofální dopad. Zřejmě by jsme do šťastného konce utkání dotáhli, pokud by Aziz vsítit svůj třetí gól v dresu Baníku. Nicméně Aziz pro nás vybojoval už celkově bodů šest, když vstřelil první gól proti Čáslavi a poslední domácí rozhodl z přímého kopu. Na hřišti jsme byli jasně lepší, hosté hrozili pouze z nepříjemných brejkových a standartních situací. Bohužel z celkových čtyř a pouze z dvou střel na branku skórovali hosté dvakrát. Za to borci v zelených dresech měli šancí jak máku. Musíme si všichni říct, že prostě nemáme útočníka, který by obešel 2-3 hráče a nekompromisně zavěsil, místo toho zkoušíme nůžky v rohu pokutového území.

Několik dní před zápasem dávají vědět Pardubičtí, že se do Mostu těší, a počet by nemusel být k zahození. Každou konkurenci na druhé straně stadionu samozřejmě vítáme, vždy se fandí lépe, když je někdo proti. Domácí sektor se začíná plnit opět velice pomalu, je pravda, že jsme se oproti poslednímu zápasu proti Bohemians Praha polepšili a na začátku utkání jsme v kotli skoro všichni, ale na předzápasové povzbuzování to stále není. Ještě před tím, než každý dokázal protáhnout mandle, je odpískán pokutový kop, který neproměňujeme. I přes to jsme byli stále aktivnější na obou frontách. V 17. minutě jdou hosté do vedení, a v kotli zavládlo téměř minutové hrobové ticho. Po pár minutách se oklepáváme a fandíme ještě více, než před prvním gólem. První poločas končí opět dřív, než by jsme řekli švec. O poločasovou přestávkou jde jeden fanatik k druhému kotli, zde vydělává 84,- za zápasové zpravodaje. K němu se přidávají i mostečtí chuligáni, kteří viděli možnost srandy, ale nepochodili. Jelikož o poločas šla většina kotle na párek, tak support začíná pořádně až v 50. minutě. Další věc, na které musíme zapracovat. Každý chce v Mostě takové peklo, jako vidíme na Balkánu, v Polsku, Německu, ale když se podíváme na tyto tábory, tak zjistíme, že kotel je plný hodinu před zápasem a o poločas nikdo na párek nejde. Po deseti minutách druhého poločasu pálíme první hirošimu, při které se kotel slušně vyhecuje. Když to ale v sektorů vypadá velice solidně, tak Pardubice přidávají druhou branku. V kotli opět chvíli rezignujeme, ale času je stále dost na srovnání, necelých 30. minut. Hráči soupeře mačkají jako citrón, ale stále ne a ne padnout gól. Trochu to na tribuně vzdáváme, a odpalujeme, spíše pouze pro naše potěšení, druhý oheň. Domácí bojovníci ale stále bojují, a deset minut před koncem snižuje Kevin Lafrance. Opět se probouzíme a náš support dosahuje vysoké úrovně. V závěru máme několik velkých šancí, které skončili vždy v rukavicích hostujícího gólmana. Rozhodčí Proske fouká naposledy do píšťalky a je rozhodnuto. Hosté slaví se svými fanoušky, my tleskáme hráčům a hráči nám.

Hosté z Pardubic se během zápasu prezentovali ve velice dobrém světle. Do sektoru se dostávají až během zápasu, zhruba v 30. vteřině. Na plot vyvěšují vlajky „Pardubáci On Tour“ a malovanou „Football“. Celkově se v sektoru sešlo 6 fanoušků, včetně jedné slečny v tepláčkách. Fandění se k nám tolik nedostává, dobře víme, že v podobném počtu se peklo vytvořit moc nedá, i přes to byli slyšet někdy více než Žižkov, kterých dorazilo 25. Během naší první pyrotechniky okamžitě hoří i u hostů, čímž nás příjemně překvapili. Společně se doplňujeme pokřikem „Český fotbal pro fanoušky“. V závěru utkání zapalují druhou hirošimu doplněnou o jeden stroboskop. Nakonec aby toho nebylo málo, tak při děkovačce s hráči hoří třetí ROS. Údajně, podle slov hlavní pořadatelky, měli pyrotechniku od nás, když jsme je o přestávku navštívili. Milá Paní, pyrotechnika není levná záležitost, opravdu nejsme tak dobře financované sdružení, že by jsme si dovolili rozdávat pyrotechniku. Celkově se Pardubice předvedli zatím v nejlepším světle v letošní sezóně co jsme viděli na našem stadionu v sektoru hostů.

Závěr patří klasickému souhrnu utkání a dění na tribuně. Na hřišti byli hráči lepším týmem, ale pokud neproměníme na začátku utkání penaltu, je potom těžké hrát proti týmu hrajícímu ze zabezpečené obrany a na brejky. Početně jsme byli ze všech zápasů na jaře nejslabší. Sešlo se nás celkově 45-50 hlav, což je zklamání. Naše podpora byla velice dobrá, byli zde hluché pasáže, ale také velice hlasité. V dalších zápasech musíme zapracovat na příchodech do sektoru, ale určitě se bude vše odvíjet od záchrany 2. nejvyšší soutěže. Po zápase zůstáváme všichni v kotli, a tleskáme, což je pěkné, že se nikdo neotáčí zády a děkujeme za předvedený výkon. Jak je psáno, hosté se předvedli ve skvělém světle, dorazili o jednoho více než my na podzim do Pardubic, za což jim patří uznání a my se musíme zlepšit na středně dlouhých výjezdech.

Dalších 14 dní bude velice nabytých. Příští týden cestuje Baník do Olomouce, do Holice. Někteří dávají přednost Jablonci, kam přijíždí Plzeň. Týden po Holici doma přivítáme, zřejmě v zápase sezóny, Bohemians Praha 1905. Co více si můžeme přát, než pořádnou konkurenci na protější tribuně. Den po Bohemians jedeme společně podpořit Jablonec do Edenu, kam cestuje několik desítek zeleno-blých. Přidej se i Ty! Pojeď podpořit Baník do Olomouce, přijď do sektoru proti Bohemians a vydej se s námi na cestu do Edenu!

 

Report Pardubic : http://www.pardubaci.eu/2013/fk-banik-most-fk-pardubice-jaro2013/

( 21.4.2013)


Prohra na hřišti, výhra v hledišti

Po dvou těžce vydřených domácích výhrách proti Čáslavi a Bohemians Praha cestoval Baník na hřiště čtvrtého Sokolova, který na jaře ztratil pouhé dva body za remízu 0:0 proti Znojmu. Očividně jsme viděli na hřišti proti sobě zatím nejlepšího soupeře v jarní části FNL. Domácí nás ve všech fázích hry přehrávali, byli rychlejší na balonu, tvrdší a celkově jsme hráli tužku. Snaha našim hvězdám se upřít nedá, rozhodně dali do zápasu vše, co mohli, ale soupeř byl lepší.

  

Na přelomu týdne se dávají do kupy informace o výjezdu do Sokolova. Z počátku se zdá, že naplnit autobus bude větší problém, ale po pár dnech máme opačné problémy. Ve středu večer je autobus plně obsazen a lidé, kteří jeví zájem podpořit Baník, stále přibývají. Nakonec je na seznamu 49 lidí včetně naší skvělé podpory z Liberce ( 2 ) a Jablonce ( 1 ). I přes to někteří fanoušci dali přednost kontrolováním zahrad a podobných věcí. U stadionu se nás schází 42, tři již byli na cestě po jiné ose. Bylo víc než jasné, že někteří 101% nedorazí, takže strachovat se, že někteří pojedou na „stojáka“ nehrozilo. I když jedna nepříjemná věc v autobuse některé jedince poslala si sednou na zem, cesta se nesla v dobré, někdy ve zvracející se náladě. Do sokolova přijíždíme zhruba půl hodiny před výkopem. Okamžitě jsme přivítání policejním antonem, zřejmě konkrétně na nás se velice těšili.

Již při cestě k stadionu, jsou někteří jedinci napadeni PČR, za to, že jeden naznačoval honení konipáska, druhému se nelíbilo jednání robokopů a třetí se kamarádů zastal. Očividně šlo z tváří „Pomáhat a chránit“ vidět, že se dost dlouhou dobu nudili, a chtěli nějakou srandu, tak proč ne. Naštěstí jsou „pouze“ zapsáni a okamžitě puštěni, takže se nás v sektoru schází celkově 45. Ověšujeme plot vlajkami, družební přátelé věší vlajku Nordic Commando a Aggressive Boys. Support začíná již pár minut před zápasem, od úvodu je celkem hlasitý, ale bohužel akustika je příšerná, takže naše pokřiky a chorály nezní nejlépe. V 6. minutě střílí domácí vedoucí branku, a naše podpora šla poměrně razantně dolů. Mezi chorály byly poměrně delší pauzy, zaviněné samozřejmě vývojem hry. Ve druhé půli hned na úvod zapalujeme první z hirošim, která celý kotel skvěle vyhecuje a opět se fandí tak jako vždycky. Bohužel jsme zase pozastaveni incidentem s pořadatelskou službou. Jeden „pán stadionu“ napadá jednoho družebního přítele, který skončil s poraněným kolenem v nemocnici. Všechno trvá zhruba deset minut, během kterých se moc nefandí. Hráči v žlutých dresech přidávají druhou branku a o osudu klání je rozhodnuto. V hledišti postupně přidáváme na tempu a několik minut před koncem zapalujeme další dvě hirošimi. Ještě před zapálením si hlavní pořadatel vyžádal, od jednoho poskoka na hřišti, hasicí přístroj. První hirošimu se mu nedokázalo uhasit, jelikož držel práškový hasicí přístroj po prvé v ruce. Druhá se mu uhasit po 15 vteřinách podařila, a tak si užil svých 10 vteřin „slávy“ když lovil hirošimu po celém sektoru. Po ukončení zápasu někteří hráči odchází okamžitě do kabin, někteří, včetně trenérů, jdou pod sektor zatleskat a poděkovat. Slušelo by ale, kdyby šel poděkovat celý tým, pánové. My tu jezdíme stovky kilometrů, abychom vás podpořili a jediné, o co vás žádáme, když to nevyjde na hřišti je, abyste poděkovali! Cestou zpátky se formujeme a chystáme se ve třech lidech vyjet s přáteli z Jablonce a Liberce do Prahy na Duklu, kde hrál od 16h. Jablonec. Bohužel díky problémům na jedné z benzínek se zdržujeme poměrně delší dobu, a o pár minut nestíháme autobus do Prahy, takže družební přátelé musí zklamaně odjet do svých domovů. Jablonec nakonec prohrál na Dukle vysoce 1:5.

Domácí fanoušci se sešli v tradičním počtu zhruba 10 lidí v sektoru vedle hlavní tribuny. Přes plot visela už historický vlajka West Miners. Na začátek utkání si připravili malé choreo z 9 kartonů, z jedné strany byl namalován znak klubu, a z druhé West Miners s kladívky. Jejich fandění se k nám dostalo 2-3 krát. Musíme ale všichni říct, že oproti některým klubům FNL se tito fanoušci snaží, aby na stadionu nebylo hromové ticho. Za to jim patří uznání.

Na konec se sluší zhodnotit celý výjezd. Početně byl velice slušný, zaznamenali jsme 3. největší výjezd v letošní sezóně. Osobně jsem sice zažil lepší support v podobném počtu, ale věřím, že pokud by nenastali problémy s domácí security a na hřišti by to vypadalo trošičku jinak, tak bych měl názor jiný. Vždy ale může být hůř, a taky lépe. Velké díky patří opět do Jablonce a Liberce, kteří nás už po několikáté podpořili. Mínus si zaslouží naši hráči, hlavně za to, že někteří jedinci šli okamžitě po zápase do kabin a nepoděkovali fanouškům. I přes prohru nezapomeňte na sobotní zápas proti Pardubicím. Hráči budou potřebovat každý hlas v sektoru k boji o záchranu, jsme přeci Baník 1909. Utkání začíná v 16.30, v sektoru každý na svém místě už o pět minut dříve.

JABLONEC – LIBEREC – BANÍK MOST

(15.4.2013)


"Aziz gooóóól" opět zajistil Baníku tři body

Kdo se na zápase proti střížkovským Bohemians na stadionu neukázal – neuvěří. Že by dal Baník vítěznou trefu z přímého kopu ze zhruba 20 metrů se nám nepoštěstilo opravdu dlouho. V zápase jsme byli od začátku aktivnější celek, bohužel některé šance do Štěpanovského sítě nepadli. Vítěznou trefu si schoval na 72. minutu, zdá se, že náš nový oblíbenec, Aziz Ibragimov. Jeden z domácích hráčů nastřelil jednoho z hostů do ruky těsně před vápnem, a míč si vzal na starost právě Ibragimov. Krásnou ranou přes zeď vymetl roh hostující brány, a na 20 fanatiků slavilo na plotě. Je to opravdu výjimečný kauf, ve dvou zápasech se dvakrát trefit a vystřelit Baníku šest, sakra důležitých, bodů se nám prostě nestávalo.

Všemu ale předcházelo, den před utkáním, připravit choreo k zápasu. Z počátku se měl připravit jiný motiv na jiné téma, ale nakonec choreo „Support Your Local Club“ sneslo velkou chválu. Opět, po několikáté, bylo důrazně napsáno, aby si část fanoušků pospíšila, aby se začalo se supportem ještě před výkopem. Samozřejmě, že se tak nestává, a začínáme jako klasicky. V sektoru pro vlajkonoše domácí se nás schází o trochu větší počet, než před týdnem proti Čáslavi, zhruba 55-60 osob. Tento počet je téměř maximum, které můžeme na domácích zápasech dosáhnout, při absenci mládežníků a naší skvělé družby Jablonce a Liberce nejsou naše počty tak vysoké. Nicméně o hlasitosti nás, fanoušků, svědčí i to, že náš fanatický support šel slyšet až k Aquadromu, slušná práce.

Na hřišti začali Baníkovci aktivně, v sektoru jsme se rozjížděli pozvolna. Jak čas rychle plynul, tak i v sektoru jsme byli stále hlasitější a hlasitější. Poločas skončil dříve, než by jsme řekli švec. Druhý poločas hráli hráči na branku blíže k nám, což jak se ukázalo, je pro hráče a taky pro nás obrovské plus. V 60. minutě je vytaženo velké choreo  „Support Your Local Club“ podpořeno 7 bengálskými ohni. O 10 minut později střílí gól z přímého kopu Aziz, a v kotli začal opravdu fanatický support. Hráči ve žlutých dresech začali nepříjemně tlačit, a některé centry do vápna vypadali hrozivě. Trochu nás uklidňovala v domácí brance jistota Jakub Pokorný J. Rozhodčí Jech naposledy foukl do píšťalky a všem spadl stejně těžký kámen ze srdce jako po zápase proti Čáslavi. Děkovačka s hráči nebyla tak dlouhá a mohutná jako před týdnem, především tím, že většina fanoušků spěchala domů, proč, nevím.

Hosté z Proseka se představili zatím v největším počtu v sektoru hostů v letošní sezóně na stadionu JM. Celkově jich dorazilo 28 včetně 4 trumpetistů. Jejich melodie často sváděli k tanečkům. Hlasivkami do podpory svého klubu nedali ale bohužel nic, osobně jsem nic nezaslechl, jestli bylo vůbec co. Přes sedačky v sektoru přehazují velkou pruhovanou sektorovou vlajku, na plotě nevysela žádná.

Zhruba 14 dní před utkáním dávají vědět, zřejmě fanoušci Sparty, že se chystají přijet a podpořit bývalého hráče Sparty a nynějšího sportovního manažera Baníku, Tomáše Řepku. Na jejich účasti nevidíme nic pozitivního, pouze chuligáni to vidí jako dobrou příležitost zahřát se v mrazivém, nepříjemném, vlezlém dni. Nakonec bylo zhruba 20 parazitů vpuštěno do domácí klece, těšně vedle nás, jak chytré. Od těchto rádoby fanoušků jsme slyšeli 3 pokřiky – Tomáš Řepka, pak něco trapného, neidentifikovatelného a nakonec tomu nasadili korunu pokřikem Smrt Baníku. Tímto nás, už do velké míry podrážděné z jejich účasti, dost naštvali a totálně se tito ubožáci ztrapnili a jenom potvrdili typického „fanouška“ rudých. Chyběl malý krůček k tomu, aby chuligáni přelezli plot a v pěstím souboji si to s nimi rozdali a pokusili se ukořistit jednu ze dvou vlajek visících na plotě, konkrétně Fanklub TŘ a vlajku West Hamu. Co ale bereme jako vrchol snad úplně všeho, a totální výsměch všem fanoušků Baníku, je účast jednoho z nás v sektoru těchto slabomyslných. Tímto můžeme s klidem říci, že u nás skončil.

Závěrem bych dodal, že výkon na tribuně byl opět velice nadstandardní, některé pasáže dosahovali opravdu fanatismu, a dá se říct, že každým zápasem, jak jsme starší a starší, jsme také pochopitelně hlasitější a hlasitější. Během utkání naši výborní prodavači bulletinů vydělávají celkem 1 510,- korun českých. Opravdu velké díky. I díky vám bude naše prezentace lepší a lepší. Kladně hodnotíme účast hostujících fanoušků, i přes to, že si o klubu, kterému fandí, myslíme každý své. O „fanoušcích“ rudých netřeba mluvit a o konkrétní osobě, která zradila Baník taktéž.

Nezapomeňte na sobotní výjezd do Sokolova, udělejme nejstaršímu Baníku domácí atmosféru. K prodeji budou i družební samolepky, kterých je pouze 150 ks, takže neváhejte a neváhejte ani kupovat součastné samolepky, které jsou ve slevě za skvělou cenu.

Naše město – náš klub – naše hrdost

(7.4.2013)


Hellas poraženo! Jedno z nejkrásnějších vítězství posledních dob vystřelil v nastavení Michael Žižka

Kdo chyběl, může si trhat vlasy. Bohužel je nutné zmínit, že návštěva kotle měla být na klíčový zápas o přežití v každém případě větší, ale o tom později. Před zápasem bylo při pohledu na tabulku jasné, že přes vítězství jednoduše nejede vlak. Souboj s poslední Čáslaví však nakonec přes obrovské drama skončilo štastně. Řecká Čáslav šla gólem z 10. minuty do nezaslouženého vedení, ovšem na zásluhy se většinou ve fotbale nehraje, o čem jsem se mohli zrovna my několikrát přesvědčit. Že však fotbalový bůh občas také může stát na straně Baníku, to se v 90. minutě s Čáslaví dokázalo. Ještě předtím však dokázal v 53. minutě srovnat uzbecký bojovník Aziz Ibragimov. Neskutečně bojovný výkon naši hráči korunovali v nastaveném čase, kdy se po rohu prosadil Michael Žižka. Ten byl z vítězného gólu evidentně natolik "mimo", že místo oslavy pod naším kotlem, si vybral druhou stranu a se zbytkem týmu slavil před vyprodaným kotlem hostů (prázdnými sedačkami). Euforie v kotli v té chvíli byla různorodá. Někteří běželi slavit na plot, ostatní se objímali se všemi kolem sebe, autor tohoto článku například v první chvíli přemýšlel, zda nenastane zástava jeho srdce. My věříme, že předzápasový požadavek fanoušků - aby naši hráči útočili k našemu kotli až ve druhém poločase - pomohl, a že na to kapitán Baníku, ať jím bude kdokoliv, bude myslet v každém zápase. 

Tolik k postřehům ze samotného zápasu a vítězné branky. Před utkáním se opět ve spolupráci s klubem prodávaly zpravodaje, na kterých jsme trhli krásných 1 016,- Kč. Tímto veliká pochvala trojici prodejců. V kotli se nás schází bouhužel pouze kolem necelé padesátky, což je alespoň s ohledem na důležitost zápasu velikým zklamáním. Bohužel někteří si opět vybrali pro ně zajímavější činnosti na práci, než podpořit svůj klub v zápase, ve kterém se takřka rozhodovalo, zda bude mít nakročeno do třetí ligy, nebo zda si zanechá naději na záchranu. 

Stejně tak smutné je to, že někteří fanoušci Baníku support v zápase o vše zcela bojkotovali, přestože přišli. Myslíme si, že je to z jejich strany na zamyšlenou. I kdyby pouze z důvodu, že dohnat naše borce za záchranou ve 2.lize, a mít možnost pikniku s Opavou, Žižkovem nebo Zlínem, je o něco zajímavější, než vyhledávat soupeře u týmů, jako jsou Kunice, Ovčáry či Horní Měcholupy. Do dalších zápasů tak v žádném případě nehrozí, že by byla ze strany Ultras 1909 snaha zajistit byť jen jednu volnou vstupenku. Zklamání z naší strany je znatelné, takhle se společně nebojuje o záchranu Baníku.

Jak bylo zmíněno, počet v kotli byl oproti zápasu se Žižkovem nižší - ano, i v řadách ultras. Baník prakticky celý poločas prohrával, ale i přes to všechno byla úroveň supportu na hodně dobré úrovni. Bylo znát, že dorazili především lidi, kteří si dobře uvědomovali, o co v zápase jde. Při pohledu na snahu a boj na krev našich hráčů tak nebyl důvod i za nepříznivého stavu naše hráče nehnat dál. Fandění šlo s vyrovnávací brankou nahoru a víra ve vítězství celého kotle se vyplatila do poslední vteřiny. Závěrečná děkovačka tak stála za to. 

Co závěrem? V zápase nebylo vytaženo žádné choreo a po několika zápasech nebylo odpáleno ani pyro. Z Čáslavi dorazila klasická nula a naše přátelé z Jablonce a Liberce jsme podpořili pokřikem dvakrát během zápasu. Utkání o vše jsme tedy sice zvládli, ale všichni víme, že záchranářská mise bude ještě dlouhá a náročná. Další výrazný krok  k její úspěšnosti můžeme udělat v sobotu, kdy se představíme opět na domácím stadionu, kam přijede střížkovská Bohemka. 


Fanatizmus na 101% na ukončení série opět nestačil

Pro každého fanouška by měl být zápas svého milovaného klubu svátek, derby dvojnásob, a proti Ústí trojnásob. Vždyť Baník naposledy bodoval proti Ústí v postupové sezóně 2004/2005, kdy jsme doma přehráli hosty 4:0 před téměř 4500 diváky. Od té doby se série trvající 7 let a 332 dnů stále natahuje.

  

Na nejprestižnější zápas sezóny se těšil každý. Bylo jasné, že hráčům vytvoříme domácí kulisu. Otázkou bylo, jestli překonáme náš výjezdový rekord z letošní sezóny z Ďolíčku, kde se nás sešlo sedm desítek. Tradiční čas výkopu ústecké Army je vražedný – od 10.15 se zápasy profesionálních soutěží hrát rozhodně nemají. Sraz v nádražní hale je stanoven na 8 hodinu ranní. Samozřejmě, že dost lidí nepřichází, takže se nás schází odhadem 40. Část skupiny si kupuje lístek, druhé částí „platí“ cestu vlakem Lála Jiří, nejštědřejší sponzor.

Cestou do Ústí nabíráme v Bílině další dva členy. Cesta utíká velice rychle, a co nevidět jsme na místě. Zde na nás čeká další početná skupina, tentokráte naši družební přátelé z Jablonce (5) a Liberce (6). Nesmíme zapomenout, že do krajského města, na nejrizikovější zápas kola, přijeli největší chuligáni ze severu, a proto před hlavním nádražím čekalo 8 osobních aut PČR. Cesta na stadion utíká stejně rychle jako cesta vlakem a za pár desítek minut jsme na Městském stadionu. Zde vyvěšujeme vlajky Baník Most, VLÁDCI SEVERU, Ultras ti dávaj křídla, Uhlomost, BM Supporters a kostičkovaná Most. Všechny naše vlajky jsou doplněny o vlajku Jablonce Nordic Commando a liberecké Aggressive Boys a pruhované Slovan Liberec. V sektoru pro hostující vlajkonoše se nás tedy schází 55, z toho jsou 6 z Liberce a 5 Jablonec.

V úvodu zápasu má Baník lehce navrch, bohužel po 20. minutách střílí první domácí gól samozřejmě Richard Veverka, a aby toho nebylo málo, tak o patnáct minut později dostává Baník dvojitý trest, za faul v pokutovém území dostává Mujagič červenou kartu, nařízenou penaltu proměňuje, pamětník poslední porážky Ústí proti Mostu, Michal Valenta. Naše fandění do druhého gólu bylo výborné, po druhém inkasovaném gólu šel support dolů. O přestávce někteří ochutnávají místní klobásku, která chutnala nadprůměrně, co nás ale zarazilo bylo pivo. Nebylo točené, a  místí „patent“, nalívání neznámého piva z plechovky do kelímku, neměli v ruce ani sličné slečny za pultíkem. Nikdo očividně nečekal, že by Baník mohl vsítit nějaký gól a utkání zdramatizovat, takže většině z nás bylo dění na hřišti šumák a soustředili se na dění v sektoru. Zde postupně přibývali osoby, kteří horní část oblečení odhodili a začali se zahřívat fanatickým supportem.

Zhruba v 60. minutě je odpálena první z hirošim, v zápětí druhá. V sektoru to začalo postupně vřít a atmosféra byla lepší a lepší. 20 minut před koncem se téměř polovina sektoru vyhecuje, a jde do půl pasu. Když se ale řekne, že všichni, a jdou do půl pasu i ti nejstarší, tak sakra všichni! V létě dokáže odhodit triko kde kdo, ale v zimě to je pořádný fanatizmus na 101%. Fandí se, skáče se, leze se po oplocení. Důkazem toho je i odřený rozkrok jednoho z jabloneckých fanatiků - ne do rozkroku jsem se mu nekoukal. Na závěr zápasu je ještě odpálena jedna římská svíce, která zbyla ze Silvestra. Co se musí nechat a pochválit jsou hráči, ne za jejich předvedené výkony na hřišti, ale že všichni do jednoho šli pod kotel zatleskat nám, fanouškům, kteří cestují a mrznou všude po republice. Cesta zpátky se nese ve skvělé atmosféře. Jedna část jde do místní hospody, druhá jede vstříc svým domovům. Ve vlaku je veselo, i přes to, že se to někomu nelíbí, tak se tančí, a hlasitě skanduje na jednoho nepřítele národa. Prostě zábava jak se patří.

Domácích, kteří si mohou dovolit takový komfort, jako jsou dva „kotle“ na domácích zápasech, se sešlo v jednom z nich zhruba 15. Jejich podpora se k nám dostala asi 2-3 na začátku zápasu, v dalších částech zápasu jsme je nezaregistrovali. Přes plot visela jedna modro-bílá, říkejme tomu, vlajka. Na stadion si údajně našlo cestu 2 006 platících diváků. Opravdu netuším, kde se tohle číslo vzalo, takový unikát mohou závidět i turnikety v Příbrami, které se s každým divákem otáčejí 3x. Po pravdě si našlo cestu na stadion zhruba 650 diváků.

Velké poděkování patří naší skvělé družbě Jablonci a Liberci, kteří nás podpořili po druhé za sebou ve výborném počtu, nejprve 13, teď 11. Mockrát děkujeme. Teď je řada na nás, ULTRAS 1909, podpořit Jablonec, o tom, kde, kdy, co a jak se dozvíte v dalších dnech a týdnech.

Závěrem bych rád shrnul celý výjezd. Bohužel to na body opět nestačilo, celkový počet je lehkým zklamáním, určitě by mohl být počet o zhruba 10-15 lidí větší, support byl na opravdu výborné úrovni a fanatizmus dosahoval 101%, to nás asi jako jediné, s velice dobrým utužováním družby, hřeje. Nezapomeňte všichni v sobotu na záchranářský souboj mezi Čáslaví, zápas začíná od 14.30 kde jinde, než na stadionu JM, hráči budou podporovat masivní podporu.

(24.3.2013)


"Od záchrany ve druhé lize se bude vše odvíjet," sdělil na schůzce s fanoušky Anton Stehlík

Ve středu 20. března se sešli tři z řad Ultras 1909 s novým sportovním ředitelem Baníku, Antonem Stehlíkem. Na půlhodinovém debatě zástupců Ultras 1909 s ambiciózním, novým srdcařem z vedení našeho klubu, se probíralo hned několik bodů. Kromě samotné řeči o současném postavení Baníku v tabulce, přes finanční situaci klubu jsme si povídali o níže vypsaných bodech. Anton Stehlík v první řadě sklonil poklonu nám, fanouškům za to, jakou mírou klub podporujeme. Že to bez fanoušků nejde a že se nám bude i nové vedení snažit zajistit maximální komfort pro naše aktivity, i to nám bylo sportovním ředitelem příslíbeno. Řeč došla také na pyrotechniku, o té se však v tomto článku zmiňovat nebudeme. Kdo bude mít zájem, osobně mezi fanoušky se zmíníme. Bylo nám také sděleno, že pokud by v průběhu zimní přestávky nenastala změna ve vedení klubu, v létě by nastal jistý zánik klubu. Myslíme tak, že díky zásluze bratrů Radka a Antona Stehlíka tak Baník unikl v poslední chvíli pohromě. "Jsme s bratrem lidi z regionu. Máme dlouhodobý vztah ke klubu. V klubu působil již nás otec, i já za Baník hrával. Nejsme tak žádní podnikatelé, kteří by fotbal viděli pouze v televizi a měli by potřebu si řízením fotbalového klubu pouze zvyšovat ego," sdělil Anton Stehlík fanouškům. Pokud se ptáte, zda souvistí záchrana Baníku ve druhé lize s následnými ambicemi dostat Baník opět tam, kam patří, ano je tomu tak. To samé platí s působením Tomáš Řepky v klubu, ať už na jakémkoliv postu v klubu či na hřišti.

1. Finanční podpora od klubu při výjezdech - Důležitý bod, který dost ovlivňuje to, kolik nás bude jezdit podporovat Baník na hřiště soupeřů. Stanovisko pana Stehlíka však zní jasně: Budeme výjezdy podporovat do takové míry, jak jen to bude možné. Po každém domácím zápase, ať už se vyhraje či prohraje nám zašlete e-mail s vypočítanou cenou, na kterou my budeme vzápětí reagovat slevou, kterou jsme schopni poskytnout. V neděli tak bude stanovena definitivní cena výjezdu, aby byl co nejdelší čas pro shánění lidí. 

2. Možnost vyrážet s klubem na vzdálenější utkání - Tento bod není potřeba více rozebírat. Vše by mělo fungovat tak, jako doposud. Na vzdálenější výjezdy, kam nebude vypraven autobus, tranzit či nebude vhodné vlakovení spojení, budeme moci vycestovat stejně, jako v uplynulých sezónách.

3. Výroba suvenýrů, vlajek přes klub - Další skvělá zpráva. Jelikož má klub dohodnutou spolupráci s reklamní firmou Raprint, naskýtá se možnost, že nejrůznější fanouškovská trička, mikiny, šály či vlajky budou k dispozici za skvělých cenových podmínek.   Fanouškovské tričko s námi vymyšleným postiskem za 60,- nebo,- 100 Korun? Ano, je to možné.

4. E-shop, nové klubové suvenýry - Bylo také nakousnuto téma fanshopu a nových suvenýrů. Vedení klubu by se jistě nebránilo. Například dle slov Antona Stehlíka by mohl být zájem o nové dresíky do auta, kartičky nebo nové šály, s čímž jsme souhlasili. I to se však odvíjí od první podstatné události - záchrany Baníku ve druhé lize. Bylo nám také doporučeno, ať si zjistíme, za jakých podmínek bychom mohli my, fanoušci provozovat e-shop, který by byl spojený s prodejem jak klubových, tak fanouškovských suvenýrů.

5. Permanenty, zpravodaje - Další ze zavedených, dobře fungujících věcí. Klub nemá nic proti využívání permanentních vstupenek pro aktivní fanoušky za výhodnou cenu, která je podmíněna předzápasovými brigádami na stadionu. Prodej zpravodajů bude stejně tak pokračovat jako během podzimu. Klubem vytvořené zpravodaje budeme mít na starost my, fanoušci a zisk z prodeje jde také do naší pokladny.

6. Místo pro tvorbu chorea - Posledním bodem je snaha klubu, aby nám bylo zajištěno lepší místo pro tvorbu chorea a transparentů. Současné místo na ochozu tribuny  nebylo příliš ideální jak s ohledem na počasí, jako zima, déšť či vítr. Anton Stehlík přislíbil snahu o uvolnění místnosti na stadionu pro naše aktivity.

Závěrem bylo jak stranou naší, fanoušků, tak Antonem Stehlíkem řečeho, že při jakékoliv potřebě jsme si jako jeden tým k dispozici a uděláme společně vše pro to, aby cíl, kterým je záchrana dopadl úspěšně.

Za maximální vstřícnost a snahu podporovat fanoušky Baníku, panu Stehlíkovi a celému vedení ve jménu Ultras 1909 děkujeme.

Naše město - Náš klub - Naše hrdost

(21.3.2013)


Úspěšný domácí start jara! Liberec - Jablonec - Baník Most!

Důležitý zápas se Žižkovem naši fotbalisté zvládli. Pod novým trenérem Bustou a také sportovním manažerem Tomášem Řepkou na lavičce Viktorku přetlačili 2:0. Radosti a pozitiv tak bylo dost, přestože se našly v zápase a především supportu horší chvilky. Jedním z největších negativ je nepříjemné zranění nejmladšího člena Ultras 1909. Jedenáctiletý Vojta při oslavě branky chtěl běžet slavit s ostatními na plot, bohužel však zakopl a při pádu si narazil játra, díky čemuž si několik týdnů poleží v nemocnici. Hned v neděli po poledni ho přišla navštívit čtveřice hráčů Baníku ve složení - Vojta, Němec, Musiol, Běloušek, kteří si s mladým fanatikem Vojtou popovídali o fotbale a předali také nějaké drobnosti. Držíme tedy našemu mladému fanouškovi palce, ať se uzdraví co nejdřív a může opět fandit svému Baníčku.

 

Tolik k důležité zmínce na úvod a nyní k samotnému zápasu. Několik týdnů zpátky vyrazila skupinka několika fanoušků Baníků podpořit na derby Liberce s Jabloncem fanoušky hostů. Ti nyní v rámci družby dorazili v solidním počtu deseti lidí, včetně trojice fanoušků Liberce do Mostu. V kotli se schází odhadem sedmdesát - osmdesát odhodlaných. Na plotě byly pověšeny dvě vlajky právě od fanoušků z Jablonce a Liberce. Úroveň fandění má od začátku velmi dobrou úroveň, bohužel zapojování našich družebních přátel, včetně našich BV bylo upřímně řečeno slabé. Většina dala přednost vyprávění si všelijakých zážitků a přemýšlení, jak napadnout fanoušky soupeře, než samotné podpoře Baníku. V polovině prvního poločasu je vytaženo připravené choreo, na kterém je namalovaný viking v barvách Baníku, doplněný nápisem 1909.

 

V kotli propukla první veliká radost hned po několika minutách, když žižkovský Bartl z penaltového puntíku posílá míč mimo. Ještě větší radost panovala od 33. minuty, kdy se krásnou střelou z dálky prosazudil Jakub Vojta. O poločasovou přestávku probíhá snaha o domluvu co se supportu týká a dá se říci, že alespoň čast družebních fanoušků, včetně BV si bere naší iniciativu - spojit síly, k srdci. V úvodu druhého poločasu přidáváme zásluhou Kevina Lafrance druhý gól a po červené kartě pro  hostující Mareše je rozhodnuto. Fandění nabíralo na obrátkách a zápas se s klidem dohrával k vytouženému hvizdu, po kterých následuje vítězství, které Baník v lize pamatuje naposledy v září po zápase v Čáslavi (0:3). Na konci zápasu je odpáleno několik hirošim a bengálů, které však ve slunečném počasí nevytváří příliš dobrý efekt.

 

Nyní několik bodů závěrem. Stejně jako na podzim nám bylo umožněno prodávat zápasové zpravodaje Baníčky, na kterých jsme vydělali solidních 600Kč. Hlavní poděkování patří do Jablonce a Liberce za podporu, která byla ve druhém poločase na výborné úrovni. Ze Žižkova dorazila skupina cca 25-30 fanoušků, kteří byli slyšet částečně pouze na začátku zápasu. Ve zbytku buď částečně rezignovali, či nebyli naší stranou puštěni ke slovu - těžko říct. Menší výtku si také zaslouží skupinka fanoušků z řad starších žáků, kteří v kotli pouze znuděně seděli a neměli zájem fandit. Je pouze na jejich zamyšlení, jestli chtějí fungovat jako jeden tým a vzájemně se podporovat.

(17.3.2013)


Baník ve Vlašimi popravila vymyšlená penalta

Po více jak čtyřech měsících bez druhé ligy nastal den D. Po tuhých bojích s obepisováním fanoušků nakonec vypravujeme autobus, bohužel ne plně obsazený. Po cestě nabíráme několik dalších a ve vlašimské kleci stojí přes třicet natěšených. Jako je  tomu ve Vlašimi zvykem, i při čtvrté návštěvě středočeského městečka utkání doprovází déšť. Oproti minulé sezóně naštěstí ne natolik silný a tak se formujeme do klícky pro hosty, která je vysloveně jako klec pro zvířata. Nevzhledný plot omotaný ostnatými dráty a především rozpadlé betonové dlaždice a lavičky jsou opravdovým komfortem pro fanoušky. Také bláto a hlína nasvědčovaly tomu, že po zápase bude nejen z nás vypadat tak, jako by sám hrál. 

Domácí se schází v obvyklém počtu odhadem deseti fandících, kteří jsou z našeho místa slyšet velmi málo. Zápasu byla přítomna také skupina cca deseti rádoby hasičů, kteří se více než samotnému fotbalu věnovali spíše provokování nás, hostujících fanoušků. Během zápasu tak byli několikrát zaměstnáni. Vtipné bylo především nějakou dobu marné hašení dýmovnice a pak také uklízení konfet před koncem utkání. Support se první půl hodinu utkání odehrává na velice dobré úrovni. V sedmé minutě tomu také napomáhá gól Petra Novotného, kterým se Baník dostává do vedení a běží s celým týmem slavit branku pod náš kotel.  V tu chvíli nic nenasvědčovalo tomu, že by měl Baník jet domů bez bodu. Domácí však po půl hodině zápasu z první akce vyrovnávají.

O poločasovou přestávku probíhá v našem sektoru důrazné vyříkávání toho, jak by měla být využívána pyrotechnika. A tím je namysli to, že nikdo z nás nestojí o nesmyslné petardy, které nedělají žádný efekt. A pokud všude hlásáme, že jsme pro pyrotechniku, jako například bengálské ohně v sektoru a styl sparťanského používání pyra, kdy létá spíše na hřiště či bouchají dělobudchy v hledišti, je tohle opravdu zbytečné a o ničem.

Ve druhém poločase pokračuje boj na hřišti a slušná úroveň fandění v našem podání. Zkoušíme také několikrát nový chorál, který se ujímá pouze částečně. Zde je melodie a slova k němu: NOVÝ CHORÁL (1:40) - Baníček, černá - zelená, lalala lalala. Rozhodčí Orel deset minut před koncem dává domácím šanci na vítězství. Na rohu vápna píská údajnou ruku našeho obránce, o které věděl jen a pouze on sám. Vlašimský kapitán proměňuje a my tušíme, že jarní premiéra nebude úspěšná. Po gólu na 2:1 odpalujeme několik hirošim, které dělají pěkný efekt. V samotném závěru ještě odpalujeme pár bengálských ohňů. Domácí fotbalisté vesele poskakují pod domácím kotlíkem, což vypadá lehce úsměvně. Naši fotbalisté jdou poděkovat, několik z nich však chybí. 

Není situace na to, abychom jakkoliv spekulovali, jak moc bude zápas v sobotu se Žižkovem důležitý. Při pohledu na tabulku to vidí každý, především pak naši fotbalisté. Není tak na co čekat - všichni do kotle a po zápase se slaví tři body, jiná varianta neexistuje :-)

    

  

(10.3.2013)


Osm baníkovců v Liberci, pouze šest v sektoru

Vypadá to, že naše přátelství s Jabloncem se začíná pomalu ale jistě rozjíždět. Stále by se dalo říct, že zejména ULTRAS 1909, jsou dlužni podpory Jablonce z minulé sezóny na výjezdu na Spartě „B“, kde jsme slavili skvělou výhru 2:0. Zde nás podpořili 4 přátelé z Jablonce. Jistě, počet nic moc, ale upřímně jsou obě skupiny rádi za každého, který podpoří ten či onen klub.

Více jak měsíc před začátkem jarní části Gambrinus ligy a derby mezi Libercem a Jabloncem se začíná řešit, kolik nás vlastně do Liberce pojede. Přes některé peripetie a nepříjemné problémy těsně před odjezdem nakonec vyjíždí 4 členové ULTRAS autem a 4 Brüx Vandals vlakem. BV jsou v Liberci už kolem 12 hodiny, druhá skupina přijíždí zhruba 45 min. před utkáním ke stadionu, okamžitě kupujeme lístky do sektoru hostů. Hned nás ale čeká jedna nepříjemná situace. Lístky jsme koupili ve špatné pokladně na druhé straně stadionu a tak nám nezbývá nic jiného, než obejít snad polovinu Liberce, abychom se dostali ke vchodu pro hostující vlajkonoše. Když už se zdálo, že jsme na správném místě, opět nám bylo ale sděleno, že vstup číslo 6, jak je tomu na vstupence jako vstup pro gäste fans, není správný a musíme se vrátit zhruba o 200 metrů zpět, kde už u pokladny potkáváme Jablonecké fanoušky. Míříme do sektoru, kde čekáme na naší druhou polovinu. Bohužel přichází pouze jeden, ostatní byli sebráni PČR při menším konfliktu v MHD. Po 10 minutách zápasů přichází i druhý, očividně nejméně napitý.

Vyvěšujeme velkou bílou vlajku Baník Most a pomalu se začíná rozjíždět Jablonecký support. Prvních 30-35 minut se fandí v dobrém tempu, sice jsou zde poměrně delší prodlevy mezi pokřiky/chorály, ale bezesporu na stadionu převládá nadprůměrná ligová atmosféra. Ve 12. minutě mohl jít Jablonec do vedení, kdyby netrefil Vaněk břevno v tutové šanci. Oba týmy měly první poločas plno šancí skórovat, o něco aktivnější byli hosté, kteří měli minimálně tři gólové šance, zůstat v Jablonci David Lafata, zřejmě by bylo po půli na straně bílo-zelených radostněji. Prvních několik minut druhého poločasu patřilo domácím, i přes to ale dokázal po druhé v zápase jablonecký Vaněk trefit břevno, stále se hrálo bez branek, doping bohužel upadal a upadal. Těžko říct proč, oba týmy měli lepší a horší pasáže a diváci, kterých si podle oficiálního zdroje našlo cestu na stadion 3 666, se určitě nenudili. Ve skutečnosti bylo na stadionu přítomno o tisícovku méně diváků, ale trend navyšování čísel počtu diváků na stadionech je zřejmě čecháčkovina, takže nic jiného, než se pouze pousmát nám nezbývá. V 65. minutě zahrál Liberec první pořádný roh v zápase a hned se prosadil hlavou Štajner. Support se na 5 minut zvedá, ale ihned opět upadá, Jablonec sice tlačí, ale neschopnost v útoku je patrná. Derby tedy končí vítězně pro Liberec, i když na hřišti byl o krapet lepší Jablonec, v hledišti vyhráli domácí, těch bylo v sektoru odhadem 300-350 na straně hostů 150.

Závěrem by se slušelo říct, že Jablonec má opravdu velký potenciál, složení Jabloneckého kotle je vyvážené, nejsou zde pouze mladí, ale spíše převládá střední a starší generace, která například chybí nám. Je veliká škoda, že tito lidé a mnozí další, kteří byli zřejmě doma v teple u televizorů, nepodporují klub do takové míry, aby byl v derby proti Liberci při nejmenším vyrovnaným soupeřem na tribuně. Určitě má Jablonec na více co se týká supportu, je zapotřebí, aby se každý člověk v sektoru zapojil do fandění a podpory týmu, a kord v nejprestižnějším zápase sezóny, ale to už je jiná kapitola. GABLONZ & BRÜX.

Report pohled BV

Vzheledem k tomu, že nás cesta na derby s tím že budeme na severu u přátel přes noc, bude stát moc 
financí, jede nás vlakem pouze 5 kusů. Cesta není ani tak zdlouhavá, protože o zábavu je postaráno 
popíjením různých drinků, které nejdou pod 40%. Po příjezdu do Liberce na nás čeká jeden z jabloneckýho NC. 
Nasedáme na šalinu a po pár zastávkách nás napadá jedna řádně zfetovaná čabajka. Ta názorně 
dostává najevo že na téhle planetě nemá co dělat, ovšem opouštíme šalinu s tím, že slyšíme všudypřítomné houkačky 
A.C.A.B. Bohužel 4 od nás a jednoho z JBC sbírají A.C.A.B. Já naposlední chvíly končím v nějakým butiku 
kde se prodávají podprdy (ne opravdu jsem si je nezkoušel :D). Já tedy zkouším kontaktovat ostatní, ale je mi 
jasné, že už jedou :( vydávám se tedy po valstní ose za klukama do knajpy v Jablonci tam už na mě čeká slušná 
natěšená sestava dáváme pár kousků a za hustého sněžení se vydáváme pěšky do Liberce. Po cestě potkáváme další, 
kteří se k nám přidávají. Samozřejmě nechybí asi 5x zastávka v různých putikách, kde se doplňují tekutiny a cesta 
pokračuje za doprovodu A.C.A.B. následuje krátká koulovačka, která se PČR asi evidentně nelíbí, po cestě menší potyčka 
s A.C.A.B - klasika. Výsledkem je jeden sebranej z JBC. Kurwy chlupatý nám vysvětlujou že jestli je přestaneme napadat že ho 
pustí což mě se moc nelíbilo (prostě jim nevěřím nikdy!!), a pokračujeme na stadion. Průběh fandění popsali ultras nad
mým reportem, tak to nebudu rozebírat. Po zápase se loučíme s našimi a postupně doráží naši sebraní z Brüxu. Scházíme se 
a společně vyrážíme do JBC šalinou. V JBC popíjíme do ranních hodin. Ráno unášíme vůz technickejch služeb a vzadu se mlátíme po tmě lopatama a hazíme po sobě technickou sůl (kam se sere pogo). Když dorážíme na nádro, najdeme pár opilců. Další menší konflikt s "Karlem" - ženská či chlap, který dorazil z tranďák akce :D Jedeme na Lálu do Liberce, úspěšná dalšíLála. V Liberci nám však už nevychází (rozhodčí měla krámy), tak jdeme do putiky s tím, že jedeme dalším spojem. Když jdeme z putiky tak nám vlak o pár sekund ujíždí, načež zůstáváme na nádru. Někteří loví holuby, jiní spí. Když konečne dorazíme do Ústí, jdeme do putiky na pár,a za chvíly vyrážíme směr Brúx, ale to by se nesmělo stát něco neuvěřitelnýho - vagónem proběhla nějaká ženská s benzínem a celej ho polila, takže se čeká na benga. Sereme na to, koupíme pivka a jdeme na jiné nástupiště a jedeme rychlíkem do Brüxu, dorážíme asi v 5 odpoledne. 
 
Co dodat? Super výjezd s hromadou stupidit a s hektolitry chlastu jako vždy. Jablonec - Liberec - Baník Most!!!
 
Čermi A.C.A.B.

(24.2.2013)


Roudnice nad Labem 1:2 FK Baník Most 

První vítězství v přípravě je na světě. V dnešním mrazivém počasí se o něj naši hráči postarali na umělé trávě v Roudnici proti soupeři z ČFL. Těm se v prvním poločase zranili jediní dva náhradníci a tak jim byl velkoryse nabídnut útočník Martin Vodička, který shodou náhod zařídil právě jediný gól domácích :-) Můžeme tak hovořit o vítězství 3:0.

I s novou tváří v obranné řadě dnes nastoupila opět značně pozměněná sestava, oproti sobotnímu střetnutí s Chrudimí. S týmem je třetí den zkušený dvaatřicetiletý levonohý stoper MICHAEL ŽIŽKA, který působil dlouhé roky v Českých Budějovicích nebo v Bohemians 1905.

Baník se v zápase dostal do vedení zhruba v polovině první poločasu, kdy pěknou přihrávku za obranu využil Zbyněk Musiol, jenž je zde na zkoušce ze Slovanu Liberec a pod padajícím gólmanem poslal míč do sítě. Přestože měl Baník v zápase mírnou územní převahu a utkání mělo zcela jiné měřítko, než utkání s Chrudimí, důraznému Vodičkovi se podařilo dotlačit míč po několika minutách druhé půle za záda Jardy Belaně.

Pro psychiku důležitou první výhru strhl na naší stranu zhruba v 65.minutě po celý zápas tvrdě okopávaný Abid Mujagič, jenž svůj únik ze strany zakončil přesnou "šajtlí" na zadní tyč. V samotném závěru mohl vítězství pojistit Musiol, sám před gólmanem však neuspěl.

Sestava Baníku: Belaň - Řehák, Lafrance, Žižka, Nguyen - Štefko, Rosendo, Kotlan, Mujagič - Musiol, Němec. 

Střídali: Vodička (na stranu domácích), Šraga, Nobst, Karič, Koudelka, Novotný.

Šetřili síly: Pilař, Procházka, Běloušek


Turnaj v Německu: Skvělý zážitek a nové přátelství s fanoušky Chemnitzeru

    

Vzdálenostně co by člověk kamenem dohodil, fanouškovsou mentalitou na galaxie vzdálené. Ano, o tom jak to chodí u našich sousedů v Německu jsme se konečně přesvědčili na vlastní kůži na halovém turnaji v Chemnitzu. A přitom turnaj nemusí být obsazený TOP kluby, nýbrž stačí "pouze" průměrné kluby ze třetí, čtvrté ligy, s výjimkou druholigového Aue. O tom, jak si dvě auta po střechu nacpaná baníkovci vyrazila zpestřit úterní den, jak jsme navázali nové přátelství s fanoušky pořadatelského Chemnitzeru a také o marném snažení našich fotbalistů, o tom všem a mnohém dalším v následujících řádcích.

Pro začátek připomeneme, že o turnaji jsme věděli více jak měsíc dopředu, tudíž byli všichni fanoušci doslova proseni o to, ať ušetří pár stovek, ať můžeme vyrazit ve slušném počtu. Dopředu jsme tušili, že tato akce by mohla stát za to. Nicméně plánovaná účast měla spíše sestupnou tendenci a den před odjezdem jsme byli rádi, že mohou vyrazit dvě auta - deset lidí.

Již z minulých ročníků alespoň dle fotek, videí a referencí jsme věděli, že atmosférou se tento turnaji může rovnat pouze několik prvoligových zápasů u nás, o druhé lize snad zbytečné mluvit. Turnaje se zúčastili týmy: Aue (2.liga), Chemnitzer FC (3.liga), Hallescher (3.liga), Loko Leipzig (4.liga), Plauen (4.liga)  - dvě skupiny po třech týmech. Ani to však lidi nenalákalo a tak v tomto slabém počtu bereme vlajky, buben a vyrážíme vstříc necelé stovce kilometrů do Chemnitzu. Jelikož jedna z posádek si není zcela jistá polohou zdejší haly, nastává první vtipná situace - na menším parkovišti se snažíme oslovit mladou němku, s prosbou o radu kudy k hale. Ta nereaguje a rychlým krokem pospíchá ke svému autu. Nevzdáváme to, nasedáme do auta a jedeme jí rychle znemožnit výjezd ze svého místa na parkovišti - jednoduše to byla jediná živá duše kolem! Dva z nás vysedají z auta a jdou za již silně vystrašenou němkou. Ta je bohužel naší neodbytností natolik v háji, že je ráda, že ví, jak se jmenuje, natož aby nám poradila cestu. Dostává se nám tak pouze ukázání prstem, kudy bychom měli jet. Dáváme tak na radu místního a pouze doufáme, že stihneme první zápas, který nás čekal od 17:15 proti Aue. 

Deset minut před začátkem šťastně objevujeme halu, parkujeme a spěcháme pro lístky, druhá posádka na nás již čeká. Bez problémů probíhá kontrola od místních pořadatelů, ze kterých šel na první pohled respekt, ale zároveň to nebyli stejní vylízanci, se kterými se kolikrát setkáváme u nás. Včas se dostáváme k našemu sektoru, jenž je však v horní části tribuny, kde bychom byli dost odřízlí. I přes velice špatné znalosti německého jazyka celé naší výpravy se daří v pohodě dojednat posun o několik pater niž. Mimochodem hned vedle fanoušků domácího Chemnitzeru, kterých mohlo být odhadem necelých osm stovek. Náš první zápas a zároveň první zápas celého turnaje proti Aue dosti napomohl tomu, že se modro-bílá skupina od úvodu přiklonila na naši stranu. Nenávist k Aue a jejím fanouškům, kterých dorazilo také odhadem šest set byla po celý turnaj znatelná a obě skupiny si to dávali značně najevo.

Již při nástupu našich hráčů nás silně mrazilo, když modro-bílí vedle nás začali tleskat s námi a pokud tomu jen trošku rozuměli, desítky z nich se přidávali k našemu supportu, který byl i v tomto počtu nadstandardní. Nejen že jeli pouze ti, kteří tomu dokážou dát opravdu všechno, ale také dobrá akustika dělala své. Přestože v polovině zápasu vedeme nad německým druholigistou 2:1, po změně taktiky Aue přestáváme hru kontrolovat a nakonec prohráváme 2:4.

To nás po průběhu poměrně mrzí, avšak šance na semifinále stále je - stačí vyhrát jeden zápas ve skupině ze dvou. Ihned po skončení zápasu se za námi valí jeden fanoušek Chemnitzeru na druhým a být to jen možné, nejraději by nás stáhli ze všeho, co mělo barvy Baníku. Snad každý z nás si vyměnil šálu či dres. Nechyběli dokonce slečny, či jeden vozíčkář. Tím chceme také zdůraznit, že sestava fanoušků Chemnitzeru a nejen jeho byla vyloženě pestrá. Od malých dětí, vozíčkářů, slečen, na první pohled drsných chuligánů, ultrasáků až po staré dědečky v dresech. A když se začalo fandit, přidali se jednoduše všichni, bez jakékoliv stydění se za projev hrdosti na svůj klub, na svoje barvy! V Německu nic abnormálního, my však většinu času zírali s otevřenou pusou. To nejlepší však teprve mělo přijít.

Sledujeme další zápasy a když hrají naši noví přátelé, snažíme se přidávat i my k nim. Druhý zápas se našim fotbalistům povedl ze třech odehraných nejhůř a podlehl Lipsku 1:4 - byli jsme zařazeni o souboj o poslední místo. Čekáme tak na tento zápas a v době čekání se zabavujeme všelijak. Polepujeme místní halu a záchody našemi samolepkami, marně se snažíme rukama-nohama bavit s neustále nově přicházejícími fanoušky Chemnitzeru, dokonce udáváme několik desítek samolepek a vyděláme pěkných šest Euro.

V semifinále končí v soboji s Hallescherem rival Chemnitzeru z Aue a domácí si to užívají a dávají fialkám náležitě sežrat. Následuje náš souboj o 5.místo s Plauenem, který dostal ve dvou zápasech své skupiny debakl. S nědějí vstupujeme do zápasu a užíváme si posledních patnáct minut fandění. Jen pro informaci, zápas ve skupině se hrál na 2x10 minut. Polovina zápasu vypadá opět nadějně a skóre je 3:3. Závěr naši hráči opět nezvládají a na konci svítí stav 3:5 pro Plauen. To co však provází závěrečné minuty zápasu, na to asi nikdo z nás zúčastněných dlouho nezapomene. K naší skupině přichází stále více fanoušků Chemnitzeru a chtějí se s námi fotit. Roztahujeme tak i velkou vlajku, na což reagují domácí obrovským počtem vytažených foťáků, ale hlavně sami od sebe začínají řvát "Baník Most", z čehož nás doslova mrazí. My jim to samozřejmě vracíme pokřikem "Chemnitz" a vzájemně si tleskáme. Předáme některým kontakt na náš web a jedna z posádek pomalu balí a vyráží domů. Druhá zůstává ještě na finále, ve kterém vítězí právě domácí Chemnitzer.

Co závěrem? Potěšilo nás, že jsme v našich barvách viděli opět některé hráče, jako například Rosenda s Řehákem. A co více napsat k atmosféře, která celý turnaj (Casino cup) doprovázela? Těžké více popisovat, snad jen dodat, že příští rok pokud budeme pozváni, musíme naplnit autobus a ukázat se ještě lépe! Bylo totiž vidět, že němci opravdu nejsou zvyklí na aktivní účast českých fanoušků na tomto turnaji. Jak za Baníkem dva roky zpátky, tak za Teplicemi loni nedorazil nikdo.

Pár čísel:  Celková návštěva: 2500
                  Chemnitzer: 800
                  Aue 600
                  Hallescher 15
                  Ultras 1909 - 10 + stovky domácích :-)
                  Leipzig, Plauen - 0


(9.1.2012)


Opět jsme podpořili mládežníky na halovém turnaji ve Velbudicích

S jistým zpožděním, za což se samozřejmě omlouváme, přinášíme reportáž z halového turnaje U-15, kam jsme se vydali podpořit naše dva týmy (zelený a bílý), v konkurenci silných soupeřů, jako například Teplice, Plzeň, Dukla či Bohemka. Rozhodli jsme se tak jednak z důvodu, že si tento ročník zaslouží naše poděkování touto formou za svou účast v jarních zápasech uplynulé sezóny, kdy chodili pomáhat do kotle na zápasy áčka, a jednak tyto akce chceme pořádat pravidelně každý rok a udělat z toho jistou tradici. 

Tentokrát se nás sešlo o něco více, než loňský rok, počet 25 fanoušků je však stále poměrně slabý. Ti co však dorazili si fandění jistě užili, především z důvodu, že již několik týdnů probíhá zimní přestávka a také ještě nějakou dobu probíhat bude. V sobotním dopoledni se tedy postupně scházíme ve velebudické hale, kam bereme buben, vlajky na plot, ale také mávačky.

Support rozjíždíme až na druhý zápas, ve kterém se střetli právě oba týmy Baníku. Akustika v hale je velice dobrá a tak některé chorály zní hodně slušně. V průběhu turnaje zjišťujeme, že v menší hale hrají turnaj přípravky ročníků 2005-2007 a tak vyrážíme na jeden zápas podpořit i je. Bohužel však naše fandění naše malé fotbalisty spíše rozhodilo a došlo dokonce na slzy :-) 

Turnaj starších nakonec ovládají Teplice a našim oběma celkům se příliš nedaří. Pozápasové děkovačky také příliš za to nestojí, čímž nás kluci lehce zklamali, že naší podporu několikrát neocenili ani obyčejným potleskem. 

Ale i tak můžeme strávené dopoledne hodnotit kladně, jelikož my - fandící, si přišli na své. Bohužel námi pořízené fotky a videa z turnaje nemají odpovídající kvalitu a tudíž se s vámi, kteří jste se nemohli zúčastnit, nemůžeme podělit o zážitky :-)


Poslední zápas roku, aneb bylo nás pět

Polovina sezóny a s ní i poslední zápas roku 2012 je minulostí. Baník se v jarní předehrávce utkal s Táborskem, kde se našemu týmu v předchozích zápasech nikdy nedařilo a na této tradici se nic nezměnilo ani tentokrát, jelikož jsme padli v poměru 2:0. Jak tedy hodnotit poslední zápas a také poslední výjezd v roce? Musíme se na to podívat z několika pohledů. Za prvé jsme tyto řádky vůbec psát nemuseli, jelikož jsme definitivně potvrdili výjezd až v pátek ve večeních hodinách. To všechno z důvodu, jaký zájem o tento výjezd byl. Naivní myšlenky na tranzit padly velice rychle a vlak zřejmě také nebyl pro lidi z našich řad příliš pohodlný. Za druhé samotný zápas také nebyl úplně dle našich představ a domácí si výhru zřejmě zasloužli. 

Na druhé straně tuto negativní realitu velice dobře koriguje samotný výlet pěti oddaných, kterým stálo za to kvůli Baníku vstávat v pět hodin a vydat se směr nádraží. Šestý účastník výpravy se po cestě na nádraží Čermimu bohužel ztrácí. V nádražním bufíku doplňujeme menší zásoby kvůli pitnému režimu a zábava začíná. Cesta je jako vždy s naší Beruškou velice zábavná a tak po několika přestupech dorážíme kolem jedenácté do Tábora. Odtud pokračujeme nejprve MHD, následně po silnici a nakonec i po poli směrem k místnímu lesnímu areálu. Usedáme do hospody, kde po chvilce doraží dva fanoušci Dynama z Budějovic, kteří jeli družebně podpořit fanoušky Táborska, a tak je opět až do začátku fotbalu o zábavu postaráno. 

Zápas začíná a my děláme vše, co je v našich silách. Dle ohlasů jsme slyšet byli, což je to hlavní. Vidět jistě také, především když vytahujeme transparent na podporu fanoušků ukrajinského Dynama Kyjev. O to víc je pak vidět transparent, jak hoří v ruce Čermiho, běhajícího po kotli do půl pasu. Domácí se na druhé straně také snaží, jejich počet je zhruba dvojnásobný, jako ten náš, nechybí buben a vlajka Ševci. Naopak my výjmečně vlajku nebereme a to jen z důvodu, že se ráno před odjezdem vlaku nestihla vyzvednout. Nakonec můžeme říci, že naštěstí...

Ve druhém poločase dostáváme vzápětí gól a snaha našich hráčů vrcholí nastřeleným břevnem v podání Aliho. Domácí trestají v nastavení, kdy se trefuje známý alkoholik Honza Šimák. Ještě před pojišťovacím gólem Jarda Belaň chytá penaltu, což byl moment, jaký fanoušek Baníku snad nezná - chycená penalta. Po zápase domácí (kluci z Budějovic) odpalují nějaké pyro, i my si jdeme po zápase plácnout na rozlučku s týmem. Za zmínku stojí, že se ve druhém poločase v domácím kotli na několik minut usídluje odhadem osm fanoušků Baníku Ostrava. Ti dávají svůj původ najevo také několika pokřiky. My pochopitelně reagujeme podpořením pokřiku o "sympatii" k Opavě a také pokřikem "Baník je jen jeden - Baník Most" :-) Respektive možná ne ani tak původ, jako klub, ke kterému se hlásí. Po zápase dostáváme oficiální informaci, že si přijeli po naší vlajku, případně nějaké šály, ale k jejich smůle vlajku jsme neměli a na místo krádeže našich šál pouze postávali kolem s drsnými úsměvy. Zda to byli borci přímo z Ostravy se nedá potvrdit ani popřít, nicméně zajímavé setkání několika fanouškovských táborů v místním areálu.

Již poměrně vyčerpaní po náročné cestě a náročném zápasu usedáme do autobusu, usínáme a raději už nic neřešíme :-)

(17.11.2012)


Takhle se bojuje za Baník! Škoda jen, že tak pozdě...

Klíčový podzimní zápas, mimochodem poslední domácí v tomto roce, měl výrazně napovědět, jakou ztrátu na záchranu bude muset dohánět tým v jarních bojích. Souboj s druhým týmem tabulky, překvapením této sezóny - Znojmem však příliš neprozradil s ohledem na jaro. Co se však ukázalo, byla kvalita a bojovnost, s jakou naši hráči do zápasu nastoupili. Smutnou a záhadnou otázkou je, proč to tak nemohlo vypadat už x kol zpátky. S takovým přístupem bychom byli jistě v tabulce jinde.

Před zápasem byl náš fanouškovský tábor rozdělen na dvě části. Jedna fandit od úvodu zápasu chtěla, druhá chtěla dát svou nespokojenost s výkony a chováním našich fotbalistů najevo tím, že si poločas s fanděním odpočinou - hráčům, kteří pro Baník nebudou hrát srdcem, fandit nebudeme. Patnácta fanoušků tedy svůj tábor před zápasem rozbalila u fanshopu, odkud s poklidem (někteří s vodní dýmkou v ruce) mohli sledovat zajímavý první poločas. Bojovnost a veliké nasazení našich hráčů bylo však nakonec s ohledem na výsledek k ničemu, když se hostujícímu Oklšťkovi povedlo znovu to, co tři roky  zpátky Palečkovi v naší brance. Zhruba od střídaček poslal prakticky nechytatelný lob přímo do šibenice - 0:1.

Jak část "bojkotářů" řekla, tak také učinila. Na druhý poločas se bez ohledu na výsledek přesunula do kotle ke zbytku a v počtu odhadem třiceti fanoušků začalo fandění, jaké si hráči v tomto zápase mimochodem konečně zasloužili. Poprvé tuto sezónu se vyplnilo naše přání - útočit až druhý poločas k našemu kotli a věříme. I to mohlo mít vliv na ne uplně jisté zákroky hostujícího brankáře, kterého jsme si mohli v 62.minutě zcela vychutnat. Jakub Kotlan za vápnem napřáhl a jeho nenápadná střela zapadla krásně k tyči - 1:1. Následný pokřik "Hrubý to je díra..." stál za to. Vyrovnávací branka naše hráče ještě více nakopla a místy až za obrovského tlaku a naší podpory se "aspirant na postup" musel bránit s velikým štěstím a v klíčovém momentu i za podpory asistenta rozhodčího. Ten mávl nesmyslně ofsajd, když mohl po krásné přihrávce za statickou obranu Znojma pokračovat z úhlu sám kapitán Pilař, ale bohužel. Hosté se ubránili a bod v tomto zápase, s rozdílem zápasu v Karviné je určitě ztrátou.

Po dlouhých týdnech si hráči zasoužili po zápase upřímný potlesk. Je bohužel veliká škoda, že asi nejlepší domácí výkon sezóny, alespoň co se týče nasazení přišel až v tom posledním. Pokud s tímto stylem naši hráči nastoupí i v tom posledním zápase v Táborsku, ještě je tu veliká šance, že zimu přečkáme na nesestupové pozici. Tedy doufejme, že přečkáme ...


(11.11.2012)


Opět všechno špatně...Tentokrát si nás vychutnali Ševci

Počasí, návštěva na stadionu, účast v kotli, výsledek na hřišti a pozápasová podpásovka od poloviny mančaftu. To je výčet toho, co bylo v klíčovém zápase podzimu se Zlínem zklamáním. Nedělali jsme si však iluze, ve většině těchto aspektů očekávané zklamání. Na zasněženém hřišti, které jsme učinili částečně způsobilým právě my, fanoušci, padli baníkovci v dalším zápase před prázdnými tribunami, tentokrát proti Zlínu 0:3. Ani platonický tlak v prvním poločase úspěch v podání alespoň jedné vstřelené branky nepřinesl a i přes celozápasovou snahu třiceti lidí v kotli jsme tedy opět doma padli.

Ještě hodinu před zápasem to vypadalo, jako by se fotbal hrát vůbec neměl a obě strany se již domlouvali na náhradním termínu. Celé hřiště bylo totiž pokrytné vrstvou sněhu, na kterou se ani jednomu z týmů nechtělo. Nicméně rozhodčí a delegát uznali hřiště za způsobilé a tak přišla chvíle zhruba desítky fanoušků, kteří se na stadionu sešli o něco dříve. Lopata do ruky a alespoň lajny a brankoviště byly za chvilku "zelené". To všechno tak nějak s vírou, že ne zrovna ideální fotbalové podmínky budou vyhovovat týmu, který by měl zlomit zápase především bojovností, než samotnou kvalitou fotbalu, tudíž nám.

Na stadionu to ovšem vypadalo, jako by se hrál zápas již neexistujícího béčka, neboť návštěva byla spíše na úrovni divize, ovšem i tam většinou chodí více lidí. Samozřejmě je pochopitelné, že se v počasí, jaké panovalo některým lidem nechtělo, ale nahlášená návštěva 180 diváků je šměšná. Nicméně to by snad ani tak nevadilo jako to, kolik se nás sešlo v kotli a kolik jindy stálých fanoušků se na to vykašlalo. I tak se nás schází kolem třiceti a od úvodu se snažíme tak, jako v každém zápase. Přestože jsme měli v plánu při nepříznivém stavu a při viditelné nebojovnosti našich hráčů fandění ukončit, neučinili jsme tak a vytrvale jsme fandili až do závěru zápasu, kdy na tabuli svítilo skóre 0:3, už po poločase bylo rozhodnuto (0:2). V 70.minutě odpalujeme zbytek pyrotechniky, abychom se v té zimě alespoň trošku zahřáli a udělali si sami malou "radost". 

To co však předvedla minimálně polovina týmu po konečném hvizdu, to dokázalo všechny přítomné, kteří na tribuně nechávají zápas co zápas hlasivky zcela vytočit! Až na pár výjimek, konkrétně - Mujagič, Vodička, Novotný, Pospíšil, Belaň, Pokorný, Pilař, Zach, nikdo další nepřišel a všichni s evidentním nezájmem odkráčeli do tunelu, jako bychom neexistovali! Po příchodu několika statečných nebyl nikdo schopný reagovat na naše poznámky, jakože jsou někteří hráči dva dny před zápasem viděni na diskotéce opilí, že někteří hráči si sází na prohry, apod. Sklopené hlavy, němý výraz a jakákoliv přímá omluva, vysvětlení se dle očekávaní nekonalo.

Bohužel, v porovnání s loňskou sezónou, kdy jsme viděli především na jaře parádní jízdu našich fotbalistů, kteří bojovali v zápasech na krev, táhli za jeden provaz a dokázali ocenit podporu fanoušků doma i venku, je toto velice smutné. Bohužel je nám zcela jasné, že něco je špatně pouze v hlavách našich fotbalistů, jelikož je vyloučené, aby tito hráči kvalitativně 2.ligu nezvládali a byli v každém zápase zralí na "bura". A přestože je nám strašně líto, že někteří borci u nás kopou za málo peněz, tak aby se tento fakt měl projevovat ve výkonech na hřišti, tak to ať raději skončí, protože na tyhle výmluvy nejsme my, kteří za Baník BOJUJEME zvědaví! Spadnout do třetí ligy totiž můžeme klidně i my fanoušci, kteří na jaře budeme hrát klidně zadarmo, v každém zápase s třiceti gólovým přídělem, ale alespoň s pocitem toho, že na hřišti necháváme duši.

(28.10.2012)


Ligová atmosféra v Ďolíčku a další trapný výkon našich hráčů ...

Začneme tím, že už máme opravdu dost toho, co předvádějí naši hráči v posledních zápasech. Za celý zápas si nevypracovat jedinou šanci a ani jedinkrát nevystřelit na bránu, to opravdu není hodné po zápase jakékoliv poděkování z naší strany. Více se snad vyjadřovat ke hře našich borců je zbytečné. Ti kteří zápas viděli na vlastní oči museli bolet ze hry našeho týmu oči a ostatní si asi výkon umí představit. Je před námi pár dní na to, abychom vymysleli něco, čím dát našim "hvězdám" najevo, aby si uvědomili že hrají za Baník, za který se v jakýchkoliv podmínkách bojuje na krev! 

Zájem o výjezd byl tentokrát poměrně veliký a den před výjezdem jsme ještě museli řešit, kam lidi naskládáme, když přihlášených bylo o několik více, než kapacita autobusu. I to jsme nakonec vyřešili a po dlouhé době narvaný autobus mohl vyrazit za sychravého počasí směr Praha - Vršovice. Cesta do Prahy probíhá jako vždy při cestě na zápas v klidu, narozdíl od té zpáteční.

Více jak půl hodiny před zápasem přijíždíme ke slavnému stadionu, kde už čekají desítky robokopů. S údivem jsme do sektoru vpuštěni s mávačkami, což je na Prahu věc nevídaná, s pyrotechnikou nakonec také není problém. Značkujeme sektor samolepkami a jsme v očekávání, kolik se nás nakonec sejde. S podporou několika mládežníků, kteří po svém zápase jeli podpořit áčko a s několika pražskými fanoušky Baníku se nás schází v ohrádce pro hosty odhadem 80 a s vírou, že naši hráči předvedou lepší výkon, než v posledním zápase proti HFK, fandíme ze všech sil. Proti domácí několika násobné přesile místy nemáme šanci, ale slyšet jsme podle ohlasů byli a sem tam dokonce velice dobře.

Průběh zápasu a s ním i spojený support mírně narušují dva góly v naší síti, čímž bylo ve 14.minutě zápasu takřka rozhodnuto. I přes snahu některým vysvělit, že je to možná jeden z našich posledních výjezdů, se pořádné aktivity od několika jedinců nedostává, i tak je však až do konce zápasu úroveň fandění velice dobrá. 

V prvním poločase vytahujeme nápis "Stále žijeme", který odkazuje na to, že i přes to, že je klub ve velkých existenčních potížích, stále je v nás však určitá kapka naděje... Druhou výraznější prezentací je deset minut před koncem odpálení trošky pyra (hirošimy a stroboskopy), což vytváří nakonec velice dobrý efekt.  

Zápas končí a my se musíme velice přemáhat, abychom párkrát zatleskali výkonu našich hráčů, kteří přišli poděkovat za podporu. Balíme vlajky a za asistování PČR nasedáme do přistaveného autobusu. U našeho sektoru postávají desítky fanoušků/chuligánů Bohemky, kteří čekají na svou šanci - marně. 

Jak už bylo zmíněno, cesty zpátky většinou probíhají za mnohlem lepší atmosféry, než při cestě na zápas. To se potvrdilo i tentokrát a většina výletníků se tedy nenudila. Probíhají dvě zastávky, přičemž na jedné přichází na scénu i náš kamarád Jirka Lála - někteří si s kuželem opravdu užili :-) Několik minut v kuse zpíváme chorály a tak nějak si užíváme poslední početně dobrý výjezd tohoto roku (nepočítáme, že bychom ho v Karviné či v Táborsku měli překonat). 

Na zápase byl přítomen fotograf z webu Supporters.cz a zde se můžete podívat na jeho postřehy ze zápasu a fotoreportáž - www.supporters.cz

 

(22.10.2012), Foto: Dalibor Durčák, Michal Holas

 


Novotný "nepřekvapil", stovkám dětem, rodičům a fanouškům se do očí podívat nepřišel, aneb povedený pochod za Baník

Dlouho očekávaná akce, která měla mít za úkol upozornit všechny - od široké veřejnosti, přes média až po akcionáře, že se najde stále spousta lidí, kterým na osudu Baníku Most záleží, je za námi. V úterý 16.10. se vydalo na pochod více jak dvě stovky fanoušků, mladých fotbalistů a jejich rodičů. A i přes veliké očekávaní, především ze samotné organizace se vše povedlo nad očekávaní. 

Před čtvrtou hodinou odpolední se před stadionem Josefa Masopusta začali scházet první účastníci a do patnácti minut se počet zněkolikanásobil. Před půl pátou oznamujeme důležité organizační informace před začátkem pochodu, který měl za cíl náměstí před magistrátem. Do čela průvodu dáváme vlajku "Baník Most" a vše probíhá podle plánů. Od začátku se skandují nejrůznější pokřiky, nechyběly ani některé chorály. Z pokřiků jen ty nejjednodušší, nezjnáměnší. Přeci jen se pochodu kromě samotných fanoušků zůstnilo také veliké množství rodičů, trenérů, starších lidí. Nicméně to, co se skandovalo - například pokřiky spojené se samotnou akcí typu "Bojujem za Baník, Tradice a historie - Baník Most", zněly v ulicích města výborně.

Nikam nespěcháme a tak po necelých 40 minutách přicházíme před radnici, kam už úvod průvodu, konkrétně žáci z akademie drží  transparent s nápisem "Neberte děti jako rukojmí". Vytahujeme zbytek transparentů na nichž je: "Stop umělým projektům jako FŠ Most, SIADe, jsi součást naší historie, neodcházej, Zachovejte historii a tradici, Severočeši: Dejte Novotnému kopačky".

Následují dva projevy. Ten první si bere na starost jeden z fanoušků, který celou situaci, důvod proč jsme přišli a o co usilujeme ve stručnosti shrnuje, následuje potlesk všech zúčastněných. Jako druhý hovoří k lidem a novinářům šéftrenér mládeže Tomáš Heidenreich, jenž připomíná, jakým způsobem se chová vedení města vůči mládeži.

Nikdo další si slovo nebere a tak se několika lidí ujímají novináři, jenž se ptají na vše, co je zajímá. Shromážnění tedy oficiálně ukončujeme a část fanoušků se ještě přesouvá na stadion, kde je plánované natáčení promo-videa s pyrotechnikou. Bohužel se však na stadionu schází pouze slabá dvacítka fanoušků, což považujeme za slabý počet, abychom zbytečně pyrotechniku používali. Rozcházíme se tak domů a dozvídáme se, že předseda představenstva Petr Kabíček byl ten den odvolán ze své funkce. Tímto skončila desetiletá éra člověka, který dovedl Baník společně s akcionářem SIAD do první ligy, za což znovu DĚKUJEME!

Co bude s naším klubem v nejbližší době, jak se ke všemu postaví SIAD a město je prozatím záhadou. V našich silách je momentálně pouze věřit a doufat v lepší zítřky. 

 
 
 

Foto: Našemostecko, Petra Černá

(17.10.2012)


Skvělý výlet do Pardubic, Osumanu vystřelil minutu před koncem bod!

Skupinka pěti fanoušků má za sebou další z legendárních výjezdů a zážitků je tolik, že nevím, kde začít. Ale z důvodu, že report bude opět jedním z obsáhlejších, v úvodu pouze shrnu základní fakta. Najdou se totiž určitě takoví, kteří nebudou mít chuť číst celý článek. Baník tedy v 10.kole vyválčil remízu 1:1 u nováčka druhé ligy - v Pardubicích. Naše borce jela podpořit i skupinka pěti nadšenců, jenž si výjezd nebo spíše výlet maximálně užila. Nocování v hotelu a následný samotný fotbal, to opravdu stálo za to. S týmem vyrazila i nová posila - ghaňan Ali Osumanu, jenž se pohybuje v českém fotbale již více jak šest let, nikoliv však ve vyšších soutěžích. Zápas začal na laviččce, v 58.minutě přišel na hřiště a uvedl se skvěle - minutu před koncem základní hrací doby usměrnil centr Pospíšila hlavou nechytatelně k tyči! Pojďme ale tedy pěkně od začátku ...

 I Pardubice jsou týmem, který hraje svá domácí utkání v dopoledních hodinách a ve spojitosti se vzdáleností jsme se rozhodli, že vyrazíme již den předem. Bohužel pouze v počtu pěti lidí, což je náš nejmenší počet v téhle sezóně, doufejme že ten nejnižší. Původní plán byl, že noc strávíme někde v nonstop baru. Nakonec je nám však domluvena noc v hotelu v centru Pardubic, což po představách, jak budeme nad ránem usínat na stole v hospodě, samozřemě vítáme. Po sedmé večer dorážíme "někam" do Pardubic a je před námi úkol najít naše ubytování. Naštěstí ihned narážíme na milou paní, jenž nám s naším potěšením oznamuje, že jsou to pouze tři zastávky trolejbusem.

Když nacházíme hotel a obhlížíme okolí, náš původí plán, že zajdeme někam do města rychle padá. Na pokoji otevíráme demižon vína, při nemž panuje velká pokerová bitva. Demižon je rychle pryč a trojice z nás se vydává koupit další tekutiny na dlouhou noc. Bavíme se všelijak a očekávaný scénář, že samotnému spánku moc nedáme, se naplňuje. Někteří mají nad ránem již poměrně dost, tudíž se spí ve skříni, kamsi do hospody se jde bez bot, někdo pro změnu spí s kytkou, nebo například padá hláška prakticky se spaní "Já nevím, o čem mám spát" - co je tím myšleno ani delší dobu po probrání zmiňovaná osoba nevěděla. Po osmé hodině ranní opouštíme hotel a vyrážíme najít místní stadion(ek). Po cestě pozorujeme zajímavou věc (alespoň pro nás z Mostu), že pardubičtí snad nejezdí auty, MHD, ani nechodí pěšky, nýbrž cyklistů jsme během cesty na stadion potkali více, než jich závodí na Tour de France. Celkově bylo zajímavé, jak žijí Pardubice v sobotu v osm ráno, v porovnání s naším městem. 

Kolem deváté nacházíme areál Pod Vinicí, jdeme si koupit snídani a čekáme na vstupenky. Následně se vydáváme do našeho sektoru, kde se bavíme též všelijak. Polepujeme vše co se dá, sledujeme rozcvičku našich borců a největší zábavou je věšení vlajky, což se po několika minutách jeví jako neřešitelný problém, tudíž vlajku dáváme tak, že je vidět sotva z poloviny. Tímto tedy upozorňujeme všechny ostatní fanoušky, kteří se chystají do Pardubic, ať si berou vlajky o šířce max 50cm, pokud tedy chtějí vidět na hřiště a pořadatelé jim neumožní pověsit vlajky ze hřiště :-)

S naší vírou, že hráči předvedou mnohem lepší výkon než proti Sokolovu, začíná zápas s menšími změnami v sestavě. Tou zásadní změnou, nebo spíše novou posilou, jenž zápas začala pouze na lavičce je zmiňovaný ghaňan Ali Osumanu. Pardubice jsou od úvodu aktivnější a především důraznější, na což doplácíme ve 12.minutě po rohu a domácí vedou 1:0. Jen díky štěstí poločas končí pouze jednobrankovým vedením Pardubic. Atmosféra je v tomto zápase velice komorní, spíše vesnická. Domácí na druhé straně za bránou fandí v počtu odhadem stejném jako je nás. Ve druhém poločase vytahují transparent, ve kterém vyzývají diváky na stadionu k účasti na výjezdu do Čáslavi autobusem. My se snažíme, nicméně v pěti lidech fandění odpovídá počtu. 

Druhý poločas, po té co přežijeme dvě velké šance domácích, je jednoznačně v naší režii a my si mohli užívat hru na branku, za kterou jsme stáli. Bavíme se i tím, že neustále provokujeme pardubického gólmana, který se velice podobal nepřizpůbivým občanům, kterých máme my v Mostě požehnaně. V 58. minutě na hřiště přišel zmiňovaný Osumanu, který s Láchou (také nastoupil až ve druhé půli) dělali obraně Pardubic problémy. Zaslouženého vyrovnání se dočkáváme až v 89.minutě, kdy se po skvělém Pospíšilově centru prosadil hlavou Ali Osumanu a mohlo se jít slavit. Bohužel Ali není ještě zvyklí slavit góly u našeho sektoru, přestože zde se to přímo nabízelo. Radost je tak veliká, že jeden z nás málem "vykrvácí" - tak to občas dopadá, když se slaví na plotě :-)

Zápas končí, celý tým, včetně realizačního děkuje za podporu a my s velikou úlevou ubojovaného bodu opouštíme stadion. Při zpáteční cestě není síla vůbec na nic, jelikož náročná noc a ztrhující druhý poločas byly vyčerpávající. Z pohledu zúčastněných tedy hodnotíme tento výjezd jako maximálně povedený.

(7.10.2012)


Ostuda na hřišti v derby proti Sokolovu

Doufejme, že facka, kterou v sobotním derby dostaly naše hvězdy od Sokolova, bude dostatečným varováním, že touto cestou to nepůjde. Hra, ve které nebyla vidět touha a maximální bojovnost nechat na hřišti srdce za Baník, na tu se opravdu my fanoušci dívat nechceme. Na druhou stranu - dva nešťastné a darované góly Sokolovu v prvním poločase rozhodly, poté už psychika našich hráčů byla zcela na dně a těžko šlo zápas otáčet.

V kotli obvyklá návštěva zhruba padesátky aktivních. Před zápasem probíhal opět prodej zpravodajů, na čemž se společně s výdělkem ve fanshopu podařilo do kasy vydělat něco málo přes slušných 1000 Kč. Na zápase byli přítomni i nějací fanoušci z Německa, i přes snahu zjistit jejich klub bohužel nešlo rozumět. Slíbili však, že nám zašlou na e-mail fotky ze zápasu. Pokusíme se tedy navázat kontakt a domluvit družbu :-) (vtip/sen). 

Ani den po zápase nemáme chuť se k zápasu znovu vracet. Za zmínku snad stojí jen to, že po zápase odpalujeme nějaké pyro (bengály a dým), přičemž v kotli už je na konci zápasu zhruba o dvacet lidí méně. Někteří jednodušše nevydrželi sledování marného výkonu našich hráčů. Pochopitelné, ale vždy se to dá vyřešit jinak - například otočit se zády ke hřišti a soustředit se pouze na fandění. To probíhalo až do konce zápasu a zhruba dvacítku hostů, čímž chválíme jejich početně legendární výjezd, nepouštíme příliš ke slovu. Snaha se jim však odepřít nedala.

Po zápase usedáme do hospody, kde řešíme plánovaný pochod, aby z něj opravdu něco bylo, přestože to záleží převážně na lidech, na jejich účasti. Věříme, že se najde nakonec dost fanoušků, hráčů a jejich rodičů, kterým není zcela lhostejný osud Baníku Most. O pochodu budeme v následujících dnech znovu informovat. 


Proti čtrnácti to nešlo. Baník padl v ovlivněném zápase na Střížkově

Ano, za ty roky už jsme si zvykli, že rozhodčí až na některé výjimky v naší zemi nemají kvalitu a jsou tedy automaticky odsouzeni, že pískají tak, jak jim někdo dopředu řekne. To, že sudí mnohdy snad neznají pravidla fotbalu, pravidlo o ofsajdu, že pomezní nestíhají běhat jsme si zvykli. Ale to, co v dnešním zápase předvedlo trio rádoby rozhodčích v čele s Michalem Patákem, to byla komedie, z našeho pohledu spíše tragikomedie. I přes to, že naši hráči zápas odmakali a ještě patnáct minut před koncem vedli 2:1, od samotného úvodu nám bylo zřejmé, že na střížkovském stadionku, kde se tísnilo odhadem dvě stovky diváků, na body dosáhneme velice těžko.

Do Prahy vyrážíme tranzitem v počtu dvaceti lidí s odhodláním, že po úspěchu v Čáslavi budeme první tým, který zlomí sérii remíz Střížkova. Za chvilku jsme v Praze a hned u vstupu na stadion nás čeká první menší nemilá zpráva - zákaz mávaček na bambusových tyčích. Kdyby byly na klasických "trubkách", prý by nebyl problém. Ale tato logika, zejména u pražáků nás vůbec nepřekvapuje. Celkem se nás na malé montované tribunce schází necelých třicet a i přes ne zcela ideální akustiku slyšet určitě jsme. V každém případě asi o něco více, než skupinka domácích žoldáků (bohužel tu zajímavost, kolik dostávají nyní peněz fanoušci střížkova za odtroubený zápas nevíme). Jak již bylo zmíněno, od prvních vteřin zápasu tendenční posuzování zápasu především dvojicí Paták a pomezní Zeman, bylo opravdu okaté. Neustálé připískávání domácím, otáčení autů, rohů a faulů bylo opravdu k vzteku. Od úvodu fandíme v solidním tempu a v polovině prvního poločasu přichází první krásný gól v našem podání. Kevin Lafrance na "dlouhou nohu" pouští balón nechytatelně na zadní tyč špatně postaveného domácího gólmana. Minutu před koncem první půle však domácí z první výrazné akce vytěžují srovnávací gól, autorem byl Fenyk. 

O poločas je nám nařízeno, abychom sundali vlajky z plotu, jelikož zakrývají reklamní plochy. Neděláme problémy a vlajky přesouváme. Co k tomu více dodat, než: Český fotbal, pro fanoušky ! Ve druhém poločase přichází do našeho kotle skupinka na první pohled tupých ranařů ze securitky, která si honí ego tím, že strhávají samolepky, kterými jsme ozdobili plot. Následně zjišťujeme, že jsou to příznivci ACS a jejich debilita nám je rázem vysvětlena. 

Druhý poločas pokračuje ve stejném světle, jako ten první. Paták dělá první-poslední, aby domácí dohnal za vedoucí brankou. Menší čáru přes rozpočet mu však dělá nádherná akce, respektive centr Nguyena, který neomylně našel hlavu Mujagiče, jenž neměl problém poslat míč do míst, kde neměl domácí brankář šanci. Obrovská euforie v našem kotli v tu chvíli nemá konce, do té chvíle, než opět začíná domácí hnát svými výroky Paták a jeho kolegové. Těm po naší vedoucí brance došlo, že musí opravdu začít něco dělat, jelikož bezzubí domácí se do šance jinak nedostanou. A pro nás tu klíčovou dává domácím v 76.minutě. DOMÁCÍ hráč hlavičkuje jasně míč za brankovou čáru, ale pro údiv všech ukazuje opět na rohový praporek. Domácí toho dokázali samozřejmě využít a my máme opravdu co dělat, abychom drželi nervy na uzdě v rámci možností. V našich řadách fandí v tomto zápase i licencovaný rozhodčí FAČR, jenž prohlašuje, že po tomto zápase má chuť licenci vrátit.

Dvě minuty na to přichází přenesení hry na levou stranu, kde se zjevuje domácí Janda, jenž tvrdou střelou posílá domácí do nezaslouženého vedení. Zbylých dvanáct minut zápasu je krasojízdou Patáka, jenž nepouští naše hráče za polovinu a pokud to přeženeme, i kdyby se srazili dva domácí hráči, pískl by proti nám :-) Nicméně ať už rozhodčí pískal jakkoliv, vždy se dá zápas zvládnout takticky lépe a zrovna góly jako takové padnout určitě do naší sítě nemusely, vše se dalo ubránit lépe. To jen jako dodatek, abychom byli zcela upřímní.

Po zápase děkujeme našim hráčům za výkon a ve velkých emocích opouštíme místní areál. Při nasedání do tranzitu máme ještě menší problém s PČR, která si také honila lehce ego, když na pokřik A.C.A.B. (ani citrón, ani banán) reagují tím, že vyskakují těžkooděnci z jejich antonu s výhružkami, jak budeme za tento pokřik pokutováni :-) 


Výhra venku o tři branky? Nevídané ! V Čáslavi bylo veselo

Kdo fandí Baníku ví, že vítězství na hřištích soupeře nebývá tak úplně na čtrnáctidenním pořádku. A vítězství o tři branky, v poměru 0:3 ? To už vůbec ne ! To se naposledy Baníku povedlo na jaře 2009, konkrétně 21.3.2009 ve Fulneku, který byl v té době již téměř jasným sestupujícím. Naši hráči na Čáslav umí. To dokumentuje i to, že za pět druholigových sezón jsme prohráli v tomto městě pouze jednou a poslední tři zápasy na jejich hřišti byly vítězné.

Z důvodu, že na oficiálním webu není podrobná reportáž a na webu Čáslavi jsou psané bláboly, alespoň co se jmen týče, pokusíme se vám vše podstatné i ze hry přiblížit v tomto reportu. Do Čáslavi vyrážíme po vlastní ose v počtu sedmi lidí, dva fanoušci z Prahy přijíždí do Čáslavi samostatně autem. Na místě jsme s dostatečným předstihem, proto nechybí již "rituální" fotbálek na místní umělce. Plot ověšujeme třemi vlajkami, z toho dvěma novými. Máme k dispozici také čtyři mávačky. Zápas začíná a naši hráči jsou od úvodu mnohem aktivnější a především neúnavný Kevin Lafrance dělal domácím problémy jak v obraně, tak v útoku. Netrvalo dlouho a i přes tragický výhled z hostujícího sektoru na jednu polovinu hřiště, si vychutnáme v 16.minutě krásný centr Davida Šragy, který našel naběhnuvšího Kevina Lafrance, jenž se trefil halfvolejem neomylně - 0:1. Veliká radost v našem kotli, velké sebevědomí našich hráčů a zaskončení domácí, to vše bylo k vidění v následujících minutách. Deset minut po vedoucí brance přišly hned dvě obrovské přiležitosti na navýšení skóre. Lafrance měl na noze v těžké pozici druhý gól, jeho střelu však zastavilo břevno a po několika odrazech ve vápně trefil pro změnu Procházka břevno hlavou. Poločas tak skončil naším zaslouženým vedením.

Do druhého poločasu nastoupila nabuzenější určitě Čáslav, ovšem do žádné vyložené pozice se i díky skvělé defenzivní činnosti našich hráčů nedokázala dostat. Největší šanci měl domácí Ujec, když se ocitl po centru ze strany sám před Belaňem, ten ho však výborným zákrokem vychytal. Ten se mimochodem po několika zápasech opět objevil mezi tyčemi po zranění, které utrpěl ve 4.kole v zápase proti Vlašimi. Druhý poločas, jak je naším dobrým zvykem hrajeme v Čáslavi vždy směrem k našemu sektoru a opět, stejně jako na jaře jsme si mohli vychutnat gólové oslavy s našimi hráči přímo u plotu. V 86. minutě podnikl brejk Mujagič, ten našel před bránou Štefka, který zkušeně z první přehodil domácího gólmana a mohl běžet slavit, mimochodem i svůj první gól ve druhé lize - 0:2. Za další dvě minuty rezignovaná Čáslav povolila ještě jeden gól do své sítě. Lafrance poslal prudký míč do malého vápna na Schuta, který však k balónu nedoklouzal, na zadní tyči byl však Mujagič, který svou druhou gólovou přihrávkou v zápase našel tentokrát přesně Lukáše Schuta, který byl již ve snadné pozici - 0:3. Závěrem patří pochvala hlavní sudímu Hrubešovi, který pískal na obě strany tak, jak se má pískat fotbal, nikoliv basketbal, jenž píská snad většina sudích.

Následuje emotivní děkovačka, protože při takové výhře venku nebyl snad v barvách Baníku ještě nikdo, ze přítomných hráčů, ani fanoušků :-) Zapalujeme bengály a dýmy, celý kádr včetně realizačního týmu poskakuje před sektorem, prostě paráda ! Škoda jen, že jsme nebyli schopní vypravit organizovaný výjezd, aby si tento zápas mohlo užít více lidí. Již v sobotu jedeme opět ven, tentokrát do Prahy na Střížkov, tak ať nás je co nejvíc ! Informace o výjezdu přineseme v nejbližších hodinách.

(17.9.2012)


Tohle se povedlo! Výjezd na přátelák se vším všudy

Přátelák proti Teplicím ? Přirovnal bych to k tomu, jako když vidí býk červený šátek - nelze odolat. Proto jsme ihned po zjištění této informace, že ve středu hrajeme v Bílině proti největšímu rivalovi, začali lidi informovat, za jakých podmínek můžeme vyrazit a nakonec účast byla velice potěšující. Na to, že se hrálo ve všední den, dost lidí bohužel nestíhalo z práce či ze školy, tak počet 25 fanoušků nebyl vůbec špatný.

Před čtvrtou hodinou odpolední se část fanoušků, která jela vlakem schází na nádraží, zbytek čeká již v Bílině (místní) a pár lidí jede autem. Patnáct minut před výkopem přijíždíme na Kyselku, kde samozřejmě již čeká několik policejních aut. Zřejmě byl tento zápas vyhlášen za rizikový, asi se očekávala mela s teplickými fanoušky :-) Velice nečekaně však kromě samotných hráčů z Teplic nikdo nepřijel nebo o sobě alespoň nedávali znát.

 

Svůj sektor jsme zvolili na konci zastřešené tribunky, kde byla jednak dobrá akustika, dobrý výhled, ale také se dalo dobře komunikovat s hráči na hřišti. Především narážky a konverzace se sparťanským žoldákem Podaným stála za to. Chudáček to bohužel nevydržel a po několika minutách muset vztyčit svůj prostředníček, profík ... :-) Na plot jsme vyvěsili  "Vládci severu " a novou "Ultras ti dávají křídla", nechyběly ani čtyři mávačky. Od úvodu fandíme na to, že se jedná o přátelák, kde není (alespoň pro nás) natolik podstatný výsledek, velice dobře. A především s příbývajícím časem a góly v naší síti se úroveň stále stupňovala. Po prvním inkasovaném gólu odpalujeme veškeré pyro, které jsme vzali (5 bengálů, 2 stroboskopy a 1 dým), což alespoň na fotkách vypadá velice dobře. To byl první z momentů, kdy se většina z přítomných několik stovek diváků více věnovala naší produkci, než tomu, co se dělo na hřišti. Tam jen pro zmínku byly lepší Teplice, rozdíl kvality byl prostě znát. Druhý moment, kdy to bylo v našem kotli určitě zajímavější, než na hřišti, nastal zhruba (časomíra nebyla a tak celkově nám byla minuta zápasu ukradená) v polovině druhého poločasu. Kdo pamatuje náš výkon při chorálu FK Baník, ze severu na turnaji v Berouně loňský rok, tohle se mu velice přiblížilo. Necelých deset minut v kuse, kdy jsme jeli tento chorál tak stálo každopádně za to !

 

Zápas končí výhrou Teplic 3:0, na tribuně jsme však dosáhli svého. Po skončení zápasu přichází hráči poděkovat za podporu a kapitán Tomáš Pilař to řekl hezky: "Když nejsme lepší ve fotbale než Teplice, alespoň fanoušci jasně vítězí." Balíme věci a opouštíme značně polepený bílinský stadionek (našemi samolepkami). Po cestě na nádraží ještě procházíme kolem kurtů, kde na několik výměň povzbuzujeme jednoho z tenistů :-) Celý výjezd, který provázela dobrá atmosféra i na zpáteční cestě končí společnou fotkou před nádražím, kde již však část fanoušků chybí.

Závěrem ještě poděkování Petru Zajícovi, který s námi vyrazil, zafandil a pořídil tyto skvělé fotky ! 

 

(13.9.2012), Foto: Petr Zajíc


Derby s Ústím: Od euforie k utrpení

Černá a snad nekonečná série proti Ústí pokračuje. V této sezóně ani na druhý pokus, tentokrát doma jsme dobře rozehraný zápas nezvládli a f(Arma) si tak opět veze z Mostu všechny body, tentokrát za výhru 3:1. V kotli panovala průměrná atmosféra, bohužel mnozí nezvládali při nepříznivém skóre své emoce, nebo spíš jinak - žádné emoce nedávali najevo a přestali fandit. "Fandi vždy a za všech okolností,ale nejvíc když tvůj tým prohrává nebo nemá nejmenší naději na vítězství". Tohle fanouškovské pravidlo bohužel absolutně neplatilo. Pár fanatiků se sice snažilo, nicméně marně. Především zmiňujeme horní řadu, kde někteří po většinu zápasu rezignovali, znuděně zývali a o opravdovém fandění nemohla být řeč.

Na derby se během celého týdne část fanoušků pečlivě připravovala. V první řadě konečně dorazili samolepky a 10 velkých mávaček. I díky tomu jsme se vrhli na znovu otevření fanshopu, tentokrát však ve správě právě nás, fanoušků po spolupráci s klubem. Úpravami prošel i stadion, na čemž jsme se též podíleli my, 1909, jenž jsme odnosili a upravili reklamní plochy kolem celého hřiště. Během týdne též probíhaly práce na choreu, které můžete vidět na fotkách pod článkem. Byl také obnovem zpravodaj "Baníček", ve kterém byly (a budou) všechny podstatné informace, sestavy, rozlosování, reportáže, o mládeži, atd. I tuto aktivitu jsme si vzali na starost my a zájem lidí spojený s výdělkem byl velice pozitivní. Cenu zpravodaje 5 Kč dodržel málokdo a na naše aktivity, včetně prodeje samolepek, se vydělalo slušnou částkou přes 1100 Kč.

Na samotný zápas se schází o něco lepší počet, než na dva předchozí domácí zápasy, rezervy však stále jsou a máme navíc. V zápase je Baník do vedoucího gólu mírně lepším týmem, od té doby však Ústí začíná mít navrh zcela ve všem a zaslouženě nás trestá ve druhé půli. Ve 20.minutě vytahujeme již zmiňované choreo lva, který v ruce drží bengál, kolem byly rozdány nové mávačky a vše doprovodily dva menší dýmy. Třešničkou na dortu je vedoucí branka, kterou vstřelil Martin Vodička a slavit běžel kam jinam, než pod kotel. V té době mnozí z nás jistě prožívali tzv. "ultras-orgasmus". Při opatrném stahování chorea však papír, na kterém je lev, začíná hořet, naštěstí žádné vážné škody na vlajkách, sedačkách ani zdraví lidí nejsou hlášeny. 

Za zmínku stojí i hostující kotlík, kde bylo cca 15 fanoušků, za což jim patří obdiv. Snad poprvé, co dorazili hosté oficiálně - hrstky provokujících dědků ve VIP nebereme v potaz. Po zápase nechybí emoce, ani poděkování našich hráčů. My bohužel neměli za co děkovat. Gambler Ríša Veverka, který nám pochopitelne jako vždy vstřelil i tentokrát gól svým úsměvem taky poděkoval. Mimochodem při jeho gólu byl odstřelován z kotle vším možným na důkaz toho, jak ho máme v lásce a že ukazovat prostředníček a gesta, abychom si "vyhonili", by na nás neměl :-) Část z nás pak mohla jít s klidem zapít další nečekanou prohru s naším oblíbeným soupeřem.


Tak to má vypadat! Skvělý výjezd na Žižkov

Předzvěsti před tímto utkáním nebyly nejlepší. Baník cestoval na půdu pražské Viktorky Žižkov, který do tohoto kola vedl tabulku druhé ligy bez jediné porážky, ke všemu bez jediného inkasovaného gólu. Tudíž by se určitě našel i jiný tým, kde by se dali body očekávat s větší pravděpodobností. Další velkou nejistotou bylo, zda dosáhneme alespoň určitého počtu kapacity autobusu, aby to nebylo doslova pro ostudu. I přes velké starosti s naplěním a dokonce prohlášením, že tímto výjezdem končí naše organizace autobusových výjezdů, se na žižkovském stadionu sešla početně solidní parta, ale hlavně parta, která chtěla fandit a můžeme tvrdit, že do jednoho jsme si zápas užili, přestože utkání skončilo na první pohled nudným výsledkem 0:0.

Ale pojďme zase pěkně od začátku, kde zmiňme, že už po několikáté na výjezd nedorazil David Fürst, který přes týden ujišťoval, že pojede. Zřejmě se sestrou stejnej gang :-) Na poslední chvíli též několik lidí svou účast z důvodu bolesti bříška apod. odřeklo, alespoň však napsali. Tímto si dovolíme říct, že negativa na tomto výjezdu končí. 

Jak se říká, že někdy méně znamená více na tomto výjezdu platilo opravdu doslova ! Z Mostu 25 fanoušků autobusem, včetně jednoho družebního fanouška z Jablonce, kterého tímto zdravíme. Další zhruba patnáctka se na stadion dopravila po vlastní ose. Tedy něco kolem 40 fanoušků v hostujícím sektoru si zápas užívalo od první do poslední minuty s vědomím, že podobný výjezd se tuto sezónu již nemusí opakovat. A to hned kvůli několika faktorům - ideální termín, skvělá cena, atraktivní pražský soupeř a hlavně skvělý stadion, kde je akustika zcela jedinečná. A hlavně skupina opravdových fanatiků, kteří se jeli bavit a nemuselo se jim celý týden psát a prosit je "na kolenou", ať jedou.

Půl hodiny před výkopem přijíždíme k našemu sektoru, který následně ověšujeme plot velkým počtem vlajek, nechybí ani velké mávačky. U toho musím rovnou zmínit pořadatelskou službu, která se chovala zcela v pohodě a nehráli si na něco, co nejsou, jako je tomu u většiny těchto rádoby "profesionálních" pořadatelů. Před výkopem dáváme najevo exbaníkovskému fanouškovi Janochovi najevo, jaký je to pes, že je schopný jako mostečák jezdit na zápasy Žižkova a z plného hrdla fandit mezi domácími... Zápas začíná a my rozjíždíme kvalitní support, ke kterému přidává samozřejmě místní stadion, sektor přímo za bránou a také možnost přeřvat domácí fanoušky, kterých se sešlo odhadem stejně jako nás, možná o několik víc. Ničím speciálním se však stejně jako my neprezentují, žádné choreo ani pyrotechnika není k vidění, bohužel. Aktivněji však fandíme my a málokdy se stává, že jsme zticha. Naopak na hřišti jsou v prvním poločase jednoznačně aktivnější domácí a především centry a standardními situacemi zatápěli mostecké obraně, které si v čele s výborným Kubou Pokorným počínala spolehlivě. 

U sektoru nechyběl ani stánek s pivem a klobásou, což o poločas mnozí ocenili a dalším plusem tohoto výjezdu u mnohých může být, že si jí i pochvalovali :-) Druhý poločas, ve kterém mimochodem Baník útočil směrem k našemu kotli byl o poznání aktivnější ze strany našich borců a dvacet minut před koncem mohl naprosto vygradovat fanatismus, který byl v té chvíli k vidění v našem kotli. Kapitán Tomáš Pilař se položil do Láchova centru, gólové hlavičce však zabránil skvělý zákrok domácího gólmana. Plno "kaprů" z našich řad už se vidělo, jak bude viset na plotě, chybělo málo. Zápas tak i díky velkému štěstí v nastaveném čase, kdy trefil Kalod hlavičkou břevno, remízou 0:0 a jsme tak první tým, který přerušil jednu z žižkovských sérií (výher).  

Po zápase probíhá děkovačka, jako bychom slavili vítězství. Tohle však malé vítěství bylo, bod ze Žižkova je a jistě bude cenný ! Vzájemné poděkování za oboustranně dobrý výkon byl tedy na místě. Uklízíme vlajky, sedáme do busu a bez jakýcholiv problémů odjíždíme. 

Po příjezdu šla ještě skupinka sedmi fanoušků na stadionu dělat choreo, při čemž samozřejmě probíhalo hodnocení celého výjezdu. Někteří se dokonce shodli, že co se samotného fandění týče (bez ohledu na výsledek) se tohle může řadit mezi jedny z nejlepší výjezdů, což bychom možná ještě den před výjezdem, kdy byla účast lidí zklamáním, asi neřekli. Tedy vy, co jste se nezúčastili, ať už váš důvod byl jakýkoliv, litujte. 


Vlašim si díky sudímu veze z Mostu bod

Bohužel, druhého domácího vítězství a bodového napravení ztráty z Varnsdorfu jsme se nedočkali, a to i díky vyrovnávacímu gólu Vlašimi, který neměl jednoznačně platit. Baník poslal do vedení v prvním poločase kapitán Pilař, který zakončil krásnou akci po kombinaci s nováčkem v základní sestavě, Arminem Duvniakem. Náš početně slabší kotel tak měl první a poslední velký důvod k radosti. Ve druhém poločase bylo k vidění úporné a po vyrovnávacím gólu ještě úpornější bránění, lépe řečeno odkopávaní míčů co nejdál od své branky v podání hostujích hráčů, kteří pochopitelně neustále leželi a zřejmě jim bylo zcela jedno, že by měli hrát Fotbal. Mají však vytoužený bod a můžou s klidem spát. Kdo by však neměl v klidu spát je hlavní rozhodčí Lerch, jenž v 65.minutě neodpískal jasný útočný faul, šlapák v malém vápně na ležícího Jardu Belaně, z čehož Vlašim dokázala srovnat. Snad si tohoto haj*la Dáša pozve na kobereček a na pár týdnů, nejlépe měsíců bude tento rádoby sudí žít pouze z peněz, které si vydělal z vsazené remízy :-) 

 

Nechodí do kotle mládežníci z akademie a my si musíme na rovinu uvědomit, že i díky tomu jsou naše počty o dost slabší. I tentokrát se nás schází pouze necelá padesátka. Ta však od úvodu udržuje výbornou úroveň fandění a něco se muselo opět ozývat ještě pěkný kus od stadionu. Před koncem poločasu vytahujeme choreo, jako reakci na naší "oblíbenou" vlašimskou fanynku(fanynky), které si již delší dobu nemohou odpustit neustálé hloupé řeči na adresu Baníku a 1909. Výborný výkon našich hráčů bohužel kazí již zmiňovaná chyba Lercha a i přes drtivý tlak v závěru zápas končí remízou. 

Víc k tomuto zápasu asi není potřeba dodávat. To, že se naše řady nerozšiřují, že bez mládežníků vypadá kotel vizuálně mnohem hůř než na jaře, je holý fakt a pokud sami nebudeme dělat víc pro to, abychom dostali do kotle nové lidi, těžko se něco změní. Po těch letech už všichni víme, co lidi, lépe řečeho mladé kluky, které baví fotbal, baví více. Streamů a televizních přenosů všelijakých fotbalů je hafo a u nich to je přece o dost záživnější a jednodušší, dělat ze sebe také fanouška :-)

V NEDĚLI VŠICHNI NA ŽIŽKOV ! 

(26.8.2012)


"Tour de Varnsdorf" úšpěšná, o poznání horší na hřišti

První porážka je na světě. Baník ve třetím kole nestačil na domácí Varnsdorf, který nám uštědřil debakl 4:0 a musíme konstatovat, že zcela zaslouženě. Nijak nepomohla ani podpora 25 fanoušků v hostujícím sektoru, včetně čtyř cyklistů, kteří nakonec z vtipu u piva vytvořili skutečně ojedinělý výjezd, jelikož nemáme žádné info, že by někteří fanoušci někdy vycestovali na výjezd na kole a to dobrých 50 km krajinou, která určitě není tou z nejrovinatějších. Padla slova dokonce o tradici, takže příště zelený peloton alespoň ve dvojnásobném počtu?

 Na tento zápas nebyl organizován výjezd, což bylo lehkým zklamáním, ale cena autobusu případně tranzitu nebyla příliš rozumná. V týdnu před výjezdem tedy řešíme, kdo se jak dostane do severočeského městečka. Nakonec se našli řidiči a v kotli se nás nakonec sešlo 25.

Skupinka cyklistů si dává sraz v 8:45 na mosteckém vlakovém nádraží, odkud vyrazila směr Děčín. Zhruba polovina cesty byla tedy za námi a kolem jedenácté jsme vyrazili kopcovitou krajinou směr Varnsdorf. Po prvních pár kilometrech přišla na polovinu našeho pelotonu, tudíž dva z nás krize z důvodu menšího podcenění přípravy na tuto vypravu. Proběhl menší servis kol v první vesnici a mohli jsme pokračovat. Když jsme pozřeli první kopec dolů, doslova se nám po zhruba pětikilometrovém stoupání rozzářili oči. Cesta pak i přes časté občerstvovací pauzy utíkala dobře a necelé dvě hodiny před výkopem jsme po cestě dokonce potkali autobus s našimi hráči. K naší smůle však zrovna v době, kdy jsme byli v nepříjemném stoupání a dva z nás kolo tlačili, tudíž jsme museli sklidit úsměvy na tvářích našich hráčů :-) Před Varnsdorfem nás vítá cedule lákající na fotbal, u které jsme se nemohli nevyfotit. Hodinu před začátkem zápasu jsme byli u stadionu, vyzvedli si vstupenky a mohli si dát zaslouženou odměnu - pivo. Domácí pořadatelé a místní zvědavci, které zajímalo, co dělají hostující fanoušci s kolem u nich na stadionu po našem vysvětlení pouze nevěřízně zírali a označení za blázny samozřejmě též nechybělo. A tak jsme v kotli poskládali naše dopravní prostředky a zápas mohl začít.

 Zhruba půl hodiny byla k vidění vyrovnaná bitva, kterou utla sporná penalta, která poslala domácí na koně. Ti ještě do poločasu přidali dvě branky a bylo hotovo. To nás však vůbec nerozhodilo a fandění stále nabíralo na obrátkách. Přece jenom jsme na takové průběhy utkání zvyklí a nemohlo následovat po gólech v naší síti nic jiného, než maximální support a užívání si fandění. Po inkasování první branky vytahujeme menší transparent s obrázkem kola a nápisem "Tour de North". Ve druhé půli už je k vidění na hřišti oboustranná nuda a neplodná snaha o kontaktní gól v podání našich borců. "Prohráváme no a coo, dejte jim bůra za stavu 4:0, my tu ligu stejně vyhrajem", případně vzájmné polévání vodou nechybělo. Odpalujeme jeden dým a pálíme choreo, které udělalo na pár vteřin pěkný ohýnek. Až do konce tedy vytrvale fandíme a snažící se domácí ... možná desítku ... nadšenců nepouštíme ke slovu. 

Po zápase neděláme z výsledku žádnou vědu a ať si to někdo chce nebo nechce připustit, takový zápas jednou přijít musel. Jen doufejme, že přišel pouze teď a v sobotu proti Vlašimi okamžitě za tři body. Kola házíme do kufru autobusu k našim fotbalistům a vyrážíme po své ose domů. Můžeme to tedy uzavřít tak, že výjezd jako takový byl povedený. To co se dělo na hřišti však určitou harmonii mezi výjezdem a výsledkem mírně narušovalo. 

 


(20.8.2012)


Skvělá domácí premiéra! Vodička rozhodl v nastavení

Kdo nepřišel na první domácí zápas v sezóně proti Táborsku, může litovat, fanoušek Baníku obzvlášť. Nasazení, bojovnost, výborná předvedená hra a závěr sice infarktový, ale o to krásnější. Martin Vodička v posledních vteřinách zápasu zachoval chladnou hlavu a zkušeně uklidil míč za záda Fryštáka - 2:1 ! Krásná akce zakončená vítězným gólem v nastavení, který v kotli rozpoutal radost, jakou pamatuje málokdo. 

 

V prvním domácím utkání nové sezóny bylo opět ve všech z nás veliké očekávaní. Nejen jakým výkonem se budou naši hráči prezentovat, přestože v Opavě ukázali, že fotbal hrát umí, ale také jak bude vypadat kotel, kolik se nás sejde a na jaké úrovni bude  support. Před zápasem byla vyhlášená "akce" Přiveď kamaráda do kotle. Toho se bohužel zhostil málokdo, což se však dalo očekávat s ohledem na dlouhodobý přístup velké části fanoušků, aby byl náš kotel stále lepší a rozšiřovali se jeho řady... I tak se nás nakonec bez větší podpory mládežníků schází kolem šedesáti a na úvod se roztahuje transparent s nápisem: "Společně za vítězstvím ... Jeden za všechny, všichni za Baník", což si naši hráči vzali evidentně v zápase k srdci.

Od začátku hostující Táborsko přehrávali, vytvářeli si šance, ovšem v případě Mujagiče či nádherné střely Pospíšila chyběl kousek. Úroveň fandění byla po celý první poločas velice dobrá, nové tváře se snažili zapojovat a zhruba v polovině první půle přišel první výbuch radosti. Patrik Lácha se štěstím procpal míč přes padajícího gólmana do brány a běžel slavit. Baníkovci po celý zápas s klidem kontrolovali své vedení, ovšem deset minut před koncem přišla studená sprcha. Strnad se po veliké chybě obrany dostal do samostatného úniku, který zkušeně proměnil. To už v době, kdy hráli hosté deset minut o deseti, Džafič dostal červenou.

Ani to však naší společnou víru ve vítězství nezlomilo, ba naopak. V kotli jsme stále věřili, že za dvanáct minut se dá vítězný gól vstřelit a s přibývajícím časem nabíraly obrátky jak na síle fandění, tak na hřišti. Zřejmě poslední akci zápasu rozjel v tomto zápase středopolař Kevin Lafrance, který svou příhrávkou našel nohu Mujagiče, jenž neomylně svým dloubáčkem z první vymazal celou obranu Táborska, za kterou se zjevil Vodička a zcela s přehledem vystřelil tři body ! Následná radost v kotli ? Jedna veliká, radující a objímající se skupina fanatiků, pro kterou to byla ta nejkrásnější odměna za celozápasový výkon na tribuně. Pozápasová oslava též stála za to a my můžeme jen doufat, že to tak bude pokračovat i nadále. O výkonu sudích je asi zbytečné mluvit, pomezní evidentně  nestíhal, možná že i neznal pravidla o ofsajdu. I takové Dáša deleguje do zápasů druhé ligy, bohužel. V hostujícím sektoru očekávaná nula.

Závěrem?Jednodušše skvělá reklama na fotbal, které scházela pouze větší návštěva. Takový fotbal by si zasloužil určitě větší návštěvu, než jen něco málo přes 800 diváků na tribuně a skupinu cca 60 lidí v kotli. Zdvojnásobit tyto počty by tedy nebylo vůbec na škodu. Především co se týče účasti v kotli, máme jednoznačně na víc... souhlasíte?


(12.8.2012)


Výborný start! Baník z Opavy přivezl bod

Upřímně řečeno, i přesto, že vždy věříme ve vítězství, ať už Baník hraje proti Litvínovu, či proti Barceloně, před zápasem v Opavě panovala alespoň u nás, fanoušků veliká nejistota, jak zápas proti velice ambicióznímu týmu ze Slezska dopadne. Věřte-nevěřte, mnohými podceňovaný tým veze již z prvního venkovního zápasu bod za remízu 1:1, o kterou se postaral David Šraga. Ten svým krásným gólem, který mu připravilo duo Procházka-Lácha, rozradostnil i skupinku osmi fanoušků, kteří neváhali obětovat dlouhou cestu.

K samotné cestě do Opavy toho já, jakožto pisálek nemůžu moc zmínit, jelikož sám jsem jel do Opavy po vlastní ose. Z Mostu vyrazilo v sobotu ráno vlakem pět fanoušků a další tři dorazili samostatně, včetně našeho kamaráda z Ostravy :-) Předzápasové "okolnosti" byly dosti podobné poslednímu zápasu v Opavě, kde Baník na jaře uhrál remízu 2:2. Jednak panovalo stejné horko, pro Baník to byl důležitý zápas a počet fanoušků byl takřka stejný (na jaře 9). Dokonce i zápas začal podobně. Opavští hráči dostali baníkovce pod tlak, z čehož vyústila i vedoucí branka, o kterou se z přímého kopu postaral parádní střelou Sedláček, který byl strůjcem všeho nebezpečného v podání SFC. 

Zhruba dvacet minut jsme byli na slušně zaplněném stadionu dá se říct "doma", jelikož opavský kotel vyjadřoval mlčením a opuštěním svého sektoru nespokojenost s vedením klubu. Celý zápas jsme se snažili o co nejaktivnější support, přestože v některých pasážích to bylo slabší. V počtu osmi lidí se však nedá moc vymýšlet, ke všemu jsme museli přihlížet na to, že je zbytečné řvát, když je hra daleko od nás a opavský kotel, čítající možná 200-250 fanoušků začal zpívat.

V první půli ještě Baník zachránilo od pohromy břevno, výborný zákrok Jardy Belaně a také zmar útočníka Opavy, který dokázal přestřelit branku z dvou metrů. Následovala tedy odpvěď v podání vyhraného souboje Patriky Láchy, který prodloužil na Šragu, jenž pláchl svého obránci a zkušeně přeloboval z úhlu Květoně. Ve druhém poločase tlak domácích opadl a věci se začaly dít až ke konci. Štefko šel z pravé strany sám na branku, na poslední chvíli ho však dojel obránce a značně zkomplikoval mladému rychlíkovi v dresu Baníku situaci, které skončila slabou střelou. Na druhé straně se ocitl sám před Belaňem opavský útočník, jehož střelu z brankové čáry vykopl Procházka. Zápas plný napínavých situací tak skončil šťastnou remízou 1:1. Po zápase přišel celý mančaft včetně trenérů poděkovat za podporu hrstce věrných.

(6.8.2012)

TOPlist