Založit webové stránky nebo eShop

Sezóna 2013/14

Ultras 1909

Sbírka plyšových hraček pro dětský domov!

V neděli 25. května od 17.00 hodin hostí Baník Most na domácím stadionu J. Masopusta severočeského rivala Ústí nad Labem.

DOBROČINNÁ AKCE - DARUJ PLYŠÁKA S ULTRAS 1909:
Mostečtí fanoušci pod hlavičkou Ultras 1909 pořádají dobročinnou akci na podporu Dětského domova v ulici K. H. Borovského. Zapojte se do akce i vy a darujte dětem svého plyšáka!

Co je třeba udělat?
Prohledejte svůj byt i sklep, poptejte se sousedů i tetiček. Vyperte své milované plyšáky z dětství. Zkrátka přineste v neděli na stadion do sektoru domácího kotle co nejvíce plyšových hraček. Čím víc, tím líp.

Všechny plyšové hračky budou po dobu utkání vystaveny přímo na stadionu a poté v pondělí 26.5. zástupci z řad fanoušků všechny obdržené plyšáky předají Dětskému domovu v Mostě v ulici K. H. Borovského. 

Zástupci domova byli o chystané sbírce informováni a už se na vaše plyšáky těší!

UDĚLEJTE DOBRÝ SKUTEK!


Body jsme nepřivezli ani z jihu

Smůla, smůla smůla. Hráčům se nedá odepřít snaha konečně sérii porážek zastavit, ale pokud budem inkasovat tak nešťastné góly, jako v pátek v Budějovicích, zřejmě budeme do konce sezóny bez bodu. Co víc dodat k zápasu, ve kterém jsme do poločasu drželi nadějný výsledek, ale domů jsme si odvezli výsledek 4:1? Snad jenom to, že se budeme modlit, aby Vltavín a Střížkov už do konce sezóny nebodovali a nám se stále dařilo na tribunách venku bavit tak, jako doteď. I přes špatné výsledky jsme nakonec díky štědré podpoře jednoh z nás dokázali vypravit do Budějic autobus, přestože nás vyrazilo pouhých pětadvacet.


HOSTÉ: Jak už jsme zmínili. Pětadvacet je počet průměrný, jelikož jsme jeli za finančně skvělých podmínek a také byly prázdniny, takže kromě pracujících "po-pá" neměl nikdo šanci na výmluvu. V Mostě od rána vydatně prší, ovšem náladu nám to nikterak nekazí, jelikož po dlouhých letech vyrážíme na výjezd někam, kde jsou hosté pod střechou. Sympatický sektor s dobrým výhledem na hřiště ověšujme vlajkami, chystáme buben a celý sektor značkujeme velikým množstvím samolepek. Jeden z nás od začátku zápasu zabírá své místo na plotě, s čímž nemají místní security problém a celkově se chovají i přes "urostlé postavy" naprosto v pohodě. Fandíme na maximum a také díky střeše se některé chorály slušně nesou. Stejně jako na Žižkově se nejvíc hecuje "Rijeka" a hlavně v závěru si support maximálně užíváme i přes další debakl. Někteří z hráčů při děkovačce sundavají "klobouček" a tak alespoň z něčeho můžeme mít dobrý pocit. Po zápase tedy zpíváme a vyzýváme všechny hráče k příchodu a jdeme si plácnout a co nejvíc je povzbudit do dalších bojů s tím, že se na nás mohou spolehnout, pokud budou bojovat, jako tomu je doteď. I přes to, že se kolikrát více věnujeme supportu, než samotné hře, tak všichni vidíme, že kluci chtějí... Z naší strany v Budějicích žádné pyro ani choreo, přestože jeden nápis přichystaný byl. Nakonec jsme se však rozhodli, že ho schováme na horší časy.


DOMÁCÍ: Domácích se schází v sektoru odhadem mezi třiceti-čtyřiceti a snaha se musí ocenit. Oproti časům minulým, kdy bylo na krásném stadionu téměř ticho, se Budějičáci značně zvedli. Především ve druhém poločase jsou několikrát dobře slyšet a nechybí ani pyro s jakýmsi choreem. Provedení se však příliš nezdařilo a plánovaný efekt měl zřejmě vypadat jinak. Největším zklamáním pro nás byla děkovačka, jelikož hráči Dynama odcházeli ze hřiště dříve, než ti naši po takovém výprasku. Euforie z posunu na první místo v tabulce tak nebyla na domácích vůbec vidět a obyčejné zaplácání kotli bylo o ničem. Zmínit musíme opět to, že i v Českých Budějovicích se při pěkné akci nebo střídání plácá, takže opravdu asi budeme jediný stadion v ČR, kde tomu tak nebylo, není a asi ani nebude.

Cesta domů probíhá různorodě. Někteří pokračuju v konzumaci alkoholu a zpívání, přední část autobusu spí a v poklidu hodnotí zápas a support. Po dalším dobrém výkonu na tribuně a dalším odbojovaném utkání jsme tak mohli být smutní pouze ze čtyř obdržených branek a z další bodové nuly. 


Na Žižkově další porážka

Nejvíc očekávaný jarní výjezd je za námi. Ve 21. kole mířil Baník na Žižkov a tím pádem jsme po čtrnácti dnech opět museli nařizovat budík na brzké ranní hodiny kvůli cestě za naším milovaným klubem, aneb Žižkov a jeho nedělní klasika dopoledního výkopu. Po debaklu s Karvinou a předchozích zápasech na hřištích soupeřů jsme byli v očkávání, v jakém počtu do Prahy vyrazíme. Přecejenom výjezd pod žižkovský vysílač je vždy výzvou, především pak kvůli skvěle akusticky položenému stadionu, kde není potřeba na hlasitý support ani příliš početná skupina. Po zápase s Karvinou je všem jasné, že pro tuto sezónu jsme bohužel ztratili naději hrát o lepší pozice, než je nudný střed tabulky a jasně říkáme: Zachránění jsme, tak si nedělejme hlavu z toho, že se na hřišti nedaří. Hráčům nejde vyčíst, že by nebojovali, ale hold to nejde. Soustřeďme se na naše výkony na tribuně a vzhůru na Žižkov v co největší počtu! Do Prahy nakonec vypravujeme autobus a vydáváme se na cestu. Část posádky je značně unavená z nočího "předvýjezdového" soustředění, ale vše probíhá v pořádku a během chvilky jsme v Praze. Na to, že jsme byli v Praze můžeme opět kladně hodnotit pořadatele, kteří nedělali sebemenší problémy.

HOSTÉ: V sektoru je nás kolem padesáti, sektor ověšen vlajkami, včetně nápisu: "Hrdní, když se vítězí - Věrní, když se nedaří". K tomuto asi není potřeba více dodávat. Fandění z naší strany má průměrnou úroveň až do druhého domácího gólu, kdy se nám po dlouhé době daří to, o co se snažíme na každém výjezdu - rozjet co nejlepší support až ve chvíli, kdy je rozhodnuto, že opět nemáme nárok na bodový zisk. Posledních patnáct minut fandíme v kuse "Rijeku" a zcela vládneme žižkovským tribunám na ktrerých to opravdu nevypadalo, jako by domácí vedli 2:0 a jasně ovládali utkání. Po zápase stále fandíme a hráči přicházejí zaplácat. No prostě klasika...

DOMÁCÍ: Na dálku odhadujeme počet Viktoriánů zhruba stejný, jako byl ten náš, tedy kolem padesátky. Aktivně fandících však určitě o dost méně. Domácí slyšíme několikrát v první půli, ve druhém poločase už skoro vůbec. Probíhá několikrát tradiční odpovídačka s tribunou, která zní jako vždy dobře. Prezentace Žižkovských také žádná, takže není příliš domácí za co chválit. Po zápase probíhá děkovačka, která opravdu nevypadá tak, jako že jejich borci vyhráli po čtvrté v řadě a dostali se do přímého boj o postup.


Výjezd do Pardubic: A domů zase s prázdnou...

Po čtrnácti dnech se fotbalisté Baníku opět představili na hřišti soupeře, v sobotu 22. března v Pardubicích, kde místní klub na vesnickém stadionu hraje ve vesnický čas – nepochopitelných 10.15 dopoledne.

Výjezdovou squadru začínáme formovat týden dopředu, ale bohužel ani skvělé vítězství nad Táborskem nepřiměje některé, aby vyjeli Baník podpořit i ven, a tak to zprvu vypadá na mizerný počet. V sobotu brzy ráno se nás však na nádraží schází slušný počet, který vyráží do Koněpůlek s nadějí, že na sever Čech doveze tři body. Vyděšené průvodčí a cestující ve vlaku rychle přesvědčujeme o tom, že jsme slušní a fundovaní mládenci a slečny… Než byste řekli „Auswärtssieg“, už o sobě dáváme slyšet na pardubickém vlakáči. U stadionu, který spíše než stadion profesionálního klubu připomíná divizní hřiště, se k nám přidávají další baníkovci, kteří v pátek byli podpořit jabloneckou družbu, a také několik Jabloneckých, kterým tímto děkujeme za podporu.

O tom, že Pardubice fungují skutečně na vesnickém systému, svědčí i to, že pro lístky do sektoru hostů si musíme do pokladny domácích.  Tam nám jich prodají celých deset kusů a šmitec. „Další nemáme, nečekali jsme takový divácký nápor.“ No jo, už jsme si zvykli, že druhá liga je v něčem prostě prales… Místní security má zřejmě standardní velikost penisů, a tak si je nemusí honit tím, že nás bude buzerovat a bez problémů nás pouští do sektoru. Tam se na nás nakonec schází 32 kusů. To je na naše poměry velmi slušné číslo, s ohledem, že se jedná o 11 hodinový výjezd.

HOSTÉ:

32 lidí v kotli je dost k tomu, abychom v Pardubicích byli jednoznačně doma, myslíme si původně. Nakonec je to jinak…  Sektor i díky nasazení našich fanatiků na hranici probodaných chodidel ověšujeme vlajkami a od úvodní minuty se snažíme rozjet support na maximum. Akustika není zrovna nejlepší, support má z naší strany jen průměrnou či spíše podprůměrnou úroveň. Někteří mají ještě ráno a dostat celý kotel do varu se prostě nedaří. Na druhou stranu předváděný výkon našich borců nám potřebný impuls taky nedává. V průběhu zápasů také odpalujeme trochu té pyrotechniky. Druhý poločas padají do mostecké branky tři fíky a úroveň supportu logicky postupně upadá. V závěru zápasu již fandíme jen sporadicky, přece jen všichni čekali důstojnější výkon, než chlapci v zeleno-černém předvádějí. Po utkání hráčům netleskáme, skutečně není za co. Nutno přiznat, že hráči se k výprasku staví čelem, přicházejí pod kotel mlčky zatleskat. Taky mlčíme. Někdy je fakt nic neříkat…

DOMÁCÍ:

Vloni Pardubice při našem vzájemném souboji „hnalo“ vpřed jen několik nadšenců v domácím sektoru. Jasně, věděli jsme, že v poslední době se perníkáři zvedli a jejich úroveň supportu šla nahoru. Ovšem to, co jsme v sobotu ze strany domácích viděli, jsme rozhodně nečekali. Za domácí brankou se schází v první půli odhadem 30 fanatiků, sladěných do jedné barvy a precizně zformovaných. Na dálku vidíme, jak v různých intervalech střídají několik support lídrů, kteří visí na síti nad ostatními a neúnavně kotel burcují. A kotel šlape jako stroj. Domácí fandí vytrvale, s pomocí bubnu rytmicky, všichni jsou v pohybu a působí na dálku parádně sehraným dojmem. Parádní fanatismus drží domácím až do konce, což je vzhledem k vývoji skóre jasné. Ani u domácích nechybí pyro. V závěru už jejich kotel čítá odhadem 40-50 hlav. Celkově musíme hodnotit vystoupení Pardubic jako velké překvapení a výborný fanatický support. Rovněž oceňujeme odpovídačku s druhou tribunou a také to, že i v Pardubicích umí párkožrouti alespoň tleskat (kdy už se to, kurva, naučí i u nás). Kéž by to takto, jako v Pardubicích, vypadalo v každém druholigovém táboře.

Cesta z Pardubic probíhá víc než vesele. Osazenstvo baví především pan Pikachu, další ve vlaku navazují kontakty s házenkářkami Poruby a jiní se opalují na nástupišti. Zábava pokračuje až do Mostu, až se z toho strojvedoucímu točí hlava… 

ZA TÝDEN HOSTÍME OD 16.00 HODIN KARVINOU. Nalaďte formu a hlasivky,  doma zase urveme tři body!

Pohled Pardubických si můžete přečist zdehttp://www.pardubaci.eu/2014/pce-most-jaro2014/


Skvělý výjezd do Zlína s hořkostí porážky

Přesně po 111 dnech trvající zimní pauze jsme konečně měli šanci vidět náš klub v soutěžním utkání. Po velkém úspěchu ze začátku roku v Chemnitzu, kam jsme se vypravili ve velice slušném počtu, jsme se začali soustředit, více než měsíc, na výjezd pávě do Zlína. Minulou sezónu padl autobus pár dní před výjezdem a nakonec se vypravilo na cestu, na druhý konec republiky, 13 osob. Letos se nás sešlo o deset víc, čímž jsme vytvořili nový rekord ve výjezdovém koeficientu.

Cesta do města obuvi probíhala klasicky jako ostatní vlakové výjezdy. Tentokrát tomu ale pomohly i dva německé sudy piva, které jsme si přivezli z Chemnitzu. Někteří sice ohrnovali nos, ale postupem času se ukázalo, že právě tohle pivo půjde nejvíc na dračku a bude nedostatkovým zbožím. Po přestupu v Praze se k nám připojuje jeden člen naší výpravy, a cesta do Otrokovic probíhá ještě ve veselejší náladě, velice překvapivě, než do Prahy. V Olomouci přistupuje další osoba a v Přerově zase vystupuje jedna nová 23-letá,"nová fanynka Baníku Most", jejichž jméno se mi zřejmě vytratilo z hlavy. V Otrokovicích jsme hodinu a půl před začátkem zápasu, přesouváme se na stadion a následně do sektoru, kde probíhá sice velice důkladná prohlídka, ale musím říct, že místní security byla naprosto v pohodě, a to i přes to, že o nás natáčeli nějaký dokument, údajně pro kanál PČR. Utkání začíná a po pár vteřinách se radujeme z gólu. Support se tedy pochopitelně dostává na kvalitní úroveň, kterou ukončuje až hvizd sudího. Po přestávce trochu polevujeme, zkoušíme dvě nové melodie, ale i tak jsme se rozhodně nezahanbili. Necelých deset minut před koncem fauluje Belaň, po špatné malé domu od Charuzy, zlínského hráče a po nařízené penaltě vyrovnávají. O několik minut později Ševci otáčejí celé utkání a po výkonu a nasazení ve druhém poločase zaslouženě vítězí. Nevole v sektoru jsou velké, nakonec ale prohru vydejcháváme jak ve vlaku, tak i v Přerově, kde jsme měli nějaký čas na odpočinek. Cesta domů už je poklidná, téměř každého přepadá únava a co nevidět jsme v Mostě.

Domácí se přitrousili v 15. minutě a to v poměrně kvalitním počtu zhruba 40 až 50 lidí. Vyvěšují překvapivě dost vlajek. Jejich support těžko hodnotit, v pauzách našeho výkonu byli slyšet několikrát, především pak v závěru utkání, ale v první půli nikoliv. Návštěva na stadionu zřejmě odpovídala skutečnosti, což bylo 1 060 diváků.

Závěrem už snad jenom dodat, že máme za sebou jeden z nejkvalitnějších výjezdů Ultras a ne-li nejlepší v této sezóně. Samozřejmě nás prohra mrzí, zejména jakým stylem proběhla, ale je to sport, teď je potřeba, aby se hráči, a samozřejmě také my, soustředili na další zápas proti vedoucímu Táborsku již tuto neděli v 17h. Dále by bylo hodně špatné, kdybychom naším počtem ze Zlína nenavázali na kvalitní počet v Pardubicích 22.3.

                                   

VŠICHNI DO PARDUBIC!


Chemnitz Cup 2014? To u nás nezažiješ!

Stejně jako minulý rok, tak i letos byl Baník pozván na skvěle fanouškovsky obsazený turnaj v německém Chemnitzu. Ve městě vzdáleného zhruba sto kilometrů od Mostu se tento rok představil kromě domácího Chemnitzeru a Baníku také polský prvoligový Pogoň Štětín a další tři německé týmy - druholigové Aue, které mělo ve skupině ještě Offenbach a Auerbach, obě mužstva hrající čtvrtou ligu. Loňský rok jsme do Německa vyrazili pouze dvěmi auty, přesto jsme se v počtu deseti lidí dočkali uznání fanoušků domácího Chemnitzu a nejen to. S přátelskými němci jsme si loňský rok vyměnili kromě šál, dresů a triček také nějaké pokřiky a začátek dobrých vztahů byl na světě. Skvělá atmosféra v hale, kam loňský rok dorazilo kolem tři tisíc fanoušků a náklonost domácích, i to bylo velikým očekáváním i letos. Čeho jsme se však dočkali první víkend roku 2014, to snad nečekal nikdo ze zúčastněných...

Když jsme se necelý měsíc před konáním turnaje dozvěděli, že se Baník opravdu zúčastní tohoto turnaje, především ze strany loňských účastníků skvělého zážitku přišla iniciativa opět vyrazit, tentokrát však v mnohem větším počtu, než loňský rok. Vedení klubu se rozhodlo nám do Německa vypravit zdarma celý autobus a my jim tímto ještě jednou děkujeme. Bylo už tedy pouze na nás, kdo bude ochotný po Vánocích a Silvestru ušetřit peníze na vstupné, které činilo stejně jako loni 15 Euro. Někteří bohužel nebyli schopní obětovat čtyři sta Korun za fanouškovskou událost roku, za kterou se Chemnitz Cup dal jistě považovat. I tak nakonec z Mostu vyráží v sobotu po obědě 40 fanatiků.

Na místo činu se dostáváme necelou půl hodinu před začátkem našeho prvního zápasu, tudíž se rychle odebíráme ke kasám, pro vstupenky. Jeden z účastníků výjezdu bohužel po výstupu z autobusu zřejmě bohužel nezaznamenal, že se již nenachází na území ČR, především pak na českých stadionech, kde se pokřik "A.C.A.B." výrazně neřeší. Zhruba po třech minutách svobody a užívání si německého čerstvého vzduchu už byl v objetí dvou německých fízlů. Ti měli jasno - zaplaťte 150 Euro a vašeho kamaráda pustíme, jinak si ho odvezete až po skončení turnaje. Jelikož nás nebylo tolik a už vůbec jsme neměli moc těch "divných" peněz navíc, jeden z nás si užil odpoledne s německou policíí. 

Při již rozehraném prvním utkání celého turnaje dorážíme do našeho sektoru, kde již za potlesku několika set fanoušků Chemnitzu vyvěšujeme dvě vlajky. Tímto okamžikem začíná stejně jako loni neúnavná snaha desítek a desítek fanoušků domácích o výměnu suvenýrů, kteří by nás nejradši svlékli ze všeho, co mělo barvy Baníku. V prvním utkání čeká Baník polský Štětín a baníkovci za naší vytrvalé a v hale velice hlasité podpory svého soupeře poráží jasně 6:1. Bylo až k neuvěření, kolik fanoušků Chemnitzu během našeho supportu vytahuje telefony a foťáky, kterými si nás fotí a nahrávají, jako zvířátka v zoo. S přibývajícím časem mezi zápasy je v našem sektoru stále více německých fanoušků, se kterými probíhá konverzace rukama i nohama o všem možném i nemožném.

 Ve druhém, vzájemném zápase ve skupině, ve kterém měli oba týmy zajištěný postup do semifinále, fandí v našem sektoru možná 20-30 fanoušků Chemnitzu, vyměňujeme si pokřiky a společně si vychutnáváme popěvky na fanoušky Aue, kteří se nacházejí za bránou na druhé straně haly. Dobře popsaná spolupráce byla zmíněna na neoficiální FB stránce Baníku: "Po roce bylo opět oprášeno přátelství s domácími fans CFC. V jednu chvíli čítal kotel Baníku díky fanouškům Chemnitzu dobrých 100 hlav (především v zápase proti nenáviděnému Aue). Oba tábory se vzájemně podporovaly, vyměňovaly suvenýry, likvidovaly hektolitry piva a pěly české i německé chorály. Pro všechny fanoušky Baníku to byl krásný zážitek." Ano, domácími jsme byli pozváni na spoustu piv, nechyběly také dvě flašky vodky.

Baníkovci nezvládají semifinálové utkání proti Aue, ve kterém fandíme fanaticky za podpory CFC v počtu dosahujícího možná až stovky! Baník zápas nezvládá a nakonec jasně prohrává. V souboji o třetí místo naši hráči nestačí ani na Offenbach v poměru 1:4. Ve finále se nakonec utkávají ti největší rivalové - CFC proti Aue. Na požádání domácích rádi na tento zápas přicházíme přímo do sektoru fanoušků Chemnitzu, kam bereme také buben a za nadšených výrazů a opět vytažených telefonů se staráme společně s několika největšími nadšenci z Chemnitzu o skvělý support. Domácí ve světle modrých dresech svého druholigového soupeře jasně přehrávají a vítězí 4:0. 

Na vyhlášení turnaje se opět odebíráme do svého sektoru, kde si při vyhlášení čtvrtého místa, na kterém se Baník umístil, vychutnáváme skandování více jak pěti set domácích pokřik "Baník". Na závěr budeme opět citovat slova z Facebooku. "Naši fanoušci si museli plácnout snad s každým domácím příznivcem (a že jich tam byly tisíce) a po závěrečném ceremoniálu je vyprovázel potlesk a plácání po ramenou. I odjezd autobusu našich ultras spíše připomínal odjezd Bayernu Mnichov, než odjezd neznámých fanoušků z Česka - tak vřele fanoušky vyprovázeli domácí fanoušci."

Co dodat? Kdo se zúčastnil, má jasno. Máme za sebou minimálně pro tento rok za sebou nejlepší fanouškovskou akci. Něčeho podobného se ve druhé lize na stadionu Vlašimi opravdu nedočkáme. Stejně tak máme jasno, že pokud bude Baník pozván i příští rok, je povinností znovu dorazit, nejlépe ještě ve větším počtu. Přislíbena byla již také účast fanoušků CFC na některém z našeho utkání ve FNL. 

VIDEO ZDE: Chemnitz Cup 2014

 

BANÍK CFC


Hodnocení podzimní části

Přesně před týdnem nám skončila podzimní část sezóny 2013/14, a my si myslíme, že zhodnocení podzimu je na místě. Rádi se s vámi podělíme, jak viděli ULTRAS 1909 podzimní část. Příjemné čtení.

Začneme trochu netradičně – jak se věci děli v klubu. Do Baníku vstoupilo před začátkem sezóny nové vedení. Nová společnost změnila název klubu na FK Baník Most 1909. Okamžitě šlo vidět, že pánové Stehlíci mají velké odhodlání změnit spoustu věcí, okamžitě dostat Baník z pozic, kam rozhodně nepatří, z těch bojujících o udržení ve Fotbalové národní lize. Z rozhovoru s R. Stehlíkem vydaným na iDnes velká část fanoušků začala věřit, věřit novému vedení, tomu, že by se Most mohl opět dočkat do několika let 1. ligy. Někdo si možná myslel, že příchod R. Stehlíka bude jako mávnutím kouzelného proutku a vše se obrátí o 180 stupňů okamžitě. Takhle to ale nefunguje, však prvního zápasu pod reflektory, které Stehlík v článku zmiňuje, jsme se dočkali až ve 13. kole, což je více jak 4 měsíce po uveřejnění. Věřím, že veškeré kroky, které nové vedení dělá, jsou správné, jsou dopředu promyšlené a pro klub do budoucna prospívající. Určitě jsme mnoho věcí zapomněli, možná i schválně, netřeba zmiňovat např. nového textilního sponzora a dalších xx věcí, které s novým vedením přišli.

Od nudného dění okolo vedení se postupně přesuneme na trávník a tribunu. Baník je po podzimní části na 6. příčce. Být šestí či lepší se nám povedlo naposled v postupové sezóně 2004/05, kdy jsme se stali půlmistři s počtem 27 bodů.  V následujících devíti sezónách jsme se přes 20 bodů přehoupli pouze třikrát. Shodně 21 jsme získali hned v prvních dvou sezónách od sestupu z 1. ligy a letos dokonce 25 bodů. Na podzim se toho událo opravdu hodně, první inkasovaný gól nám vsítil pardubický Kudrna až v 5. kole. První porážka přišla dokonce až v 10. kole v Hradci, kde jsme podlehli 1:4. Je zajímavé, že i přes to, že jsme na 6. pozici jsme venku slavili Auswärtssieg pouze jednou. Výhra na Střížkově je poměrně čerstvá záležitost. Domácí neporazitelností se můžeme pochlubit pouze my a Táborsko. Všichni samozřejmě doufáme, že naše domácí tvrz zůstane netknutá i v jarní části. Polovina sezóny nejde hodnotit jinak, než nejlepší za posledních 8 let. Zůstaňme ale pevně nohama na zemi, postoupit nemusíme letos, ale klidně příští sezónu.

Konečně se dostáváme k hodnocení dění na tribunách jak domácí, tak těch venkovních. Už nějaký ten měsíc, rok se potýkáme s nepříjemnou stagnací našich domácích počtů. Nevíme, proč se tak stalo, ale je zapotřebí brát tento fakt trošičku s rezervou, první tři kola se hrála během letních prázdnin, kdy je dost lidí na dovolených apod. Rozhodně se počty kolem 40 lidí v kotli proti Vlašimi, Zlínu a Pardubicím po prázdninách výrazně zlepšili. V dalších domácích zápasech se naše účast pohybovala kolem 60 aktivních fanoušků v kotli. Z domácích Ultras prezentací lze vypíchnout choreo proti Frýdku-Místku „Když ho miluješ, není co řešit“, a velký nápis na plotě během prvního poločasu „STOJÍME VŽDY PŘI VÁS – POKUD BOJUJETE“ kde jsme naráželi na tragický výkon ve Varnsdorfu a na incident po utkání. Nesmíme zapomenout na nápis „Nikdy náš svět nepochopíš, dokud se nestaneš jedním z nás“ doplněný o pyrotechniku ze zápasu s Vltavínem, který byl nejspíše vrcholem podzimu.

Možná někoho překvapí, že naše letošní podzimní výjezdová čísla jsou nejlepší od doby, co zahájili existenci ULTRAS 1909. V minulé sezóně jsme na podzim zaznamenali jedinou nulu, v Karviné. Letos byl náš nejslabší početní výjezd právě v Karviné, kam nás dorazilo 8, ale i tak jsme dokázali vylepšit naše maximum zpřed dvou let. Za výjezdový vrchol můžeme s klidem zhodnotit poslední výjezd roku 2013 Střížkov, kde nás oslavilo 3 body 35. Naopak za zklamání, a když to i přeženeme ostudu, bereme výjezd do Hradce a také Ústí. V hradeckém sektoru se „tísnilo“ 13 dobrodruhů a v tom ústeckém 30. Za nejlepší ultras prezentaci, kterou jsme s sebou přivezli, se dá považovat nápis z Třince „Láska ke klubu překonává kilometry“ a ten táborský „Dáte nám 3 bodíčky?“.                         

 

 

 

 

 

 

 

Podzimní výjezdová čísla ze sezón 11/12, 12/13 a 13/14

2011/12 - Znojmo (294 km) 8, Vlašim (161 km) 16, Ústí nad Labem (49 km) 35, Zlín (392 km) 5, Karviná (494 km) 5, Střížkov (90 km) 25, Sezimovo Ústí (188 km) 21

2012/13 - Opava (465 km) 8, Varnsdorf (111 km) 25, Žižkov (97 km) 40, Čáslav (171 km) 9, Střížkov (90 km) 27, Pardubice (203 km) 5, Bohemians (100 km) 70, Karviná (494 km) 0, Sezimovo Ústí (188 km) 5

2013/14 - Vltavín (93 km) 35, Sezimovo Ústí (188 km) 12, Karviná (494 km) 8, Třinec (488 km) 10, Hradec Králové (199 km) 13, Varnsdorf (111 km) 21, Ústí nad Labem (49 km) 30, Střížkov (90 km) 35

 

Nebylo by správné a objektivní, kdyby jsme vše hodnotili kladně, proto je na místě i nějaká „ta“ kritika. Měli by jsme rozhodně zapracovat na pozdních příchodech na domácí zápasy. O toto se snažíme poměrně dlouho, zatím jsme se ale bohužel žádného zlepšení nedočkali. Očividně nám vycházejí výjezdy autobusem - Vltavín, Střížkov. Naopak je zde velký problém, když nedokážeme autobus naplnit, tak dost lidí následně odmítne jet vlakem - Táborsko, Hradec. Dále se může někomu zdát, že se ULTRAS 1909 rozdělují a nedrží pospolu. Rozhodně by nebylo dobré řešit tuto věc zde, a tak kdo si o ní chce s kýmkoliv popovídat, zimní přestávka bude dlouhá. Všichni si ale musíme sáhnout do svědomí a přiznat, že bez jistého člověka by naše počty byli minimálně o 1/3 nižší. Dalších menších nedostatků jsme si vědomi a také dále všechny nabádáme, aby krotili své emoce a slova na internetu, jednou se to může každému vymstít. Neznamená, že když nepatříme do české ultras špičky, tak do ní musíme patřit na internetu.

Zimní přestávka bude dlouhá, zkrátit si jí můžeme podporou našich borců během zápasů zimní přípravy a také podporou našich mladých nadějí. Všichni doufáme, že náš první jarní výjezd do Zlína bude stát za to, a že se na prvním domácím zápase proti Táborsku sejdeme minimálně ve stejném počtu, kterým jsme se prezentovali v posledních zápasech roku 2013.

Jsme Baník 1909


Skvělý závěr roku 2013, Baník rozstřílel Vltavín

Pro fanouška Baníku až skoro zvláštní pocit. Skončila podzimní část Fotbalové národní ligy a náš tým není po dvou letech na sestupové pozici! Nejen to. Super parta fotbalistů v čele s trenéry Hofmannem a Chaloupkou zvládli i poslední zápas roku 2013 proti Vltavínu, čímž zajistili pro Baník po podzimu skvělé 6. místo. Baník svého soupeře rozstřílel v poměru 4:1. Se ziskem 25 bodů tak můžeme říct, že po polovině soutěže jsme záchraně možná velice blízko :-) Co bude na jaře navíc? To se teprve uvidí, ovšem o vyšších ambicích, než je střed tabulky snad zatím ani hovořit nebudeme. 

NÁVŠTĚVA: Na poslední zápas roku si cestu příliš diváků nenašlo. Pouhých 583 diváků není nikterak oslňující, ovšem i tak nebyla atmosféra vůbec špatná. To především naší zásluhou, kdy se nás v kotli sešlo odhadem kolem šedesáti. Buďme rádi, že klub stanovil čas výkopu alespoň na 15:15, jelikož od půl šesté hrála v Litvínově pražská Sparta, kam dle očekávání zamířila spousta fanoušků. Z Prahy dle očekávání nedorazila ani noha a sektor hostů tak zůstal prázdný, bohužel. Alespoň jsme se utvrdili v tom, že takový tým nemá ve druhé lize co pohledávat. To raději absolvujeme cestu do Opavy, kde se dočkáme pořádné atmosféry.

KOTEL A ULTRAS PREZENTACE: Solidní počet lidí v kotli zaručoval, že ruku v ruce s očekávanými několika góly v síti Vltavínu a připravenou pyrotechnikou bude support stát za to. Od začátku se fandí velice dobře a pomáhá tomu také brzký gól kapitána Honzy Procházky ze čtvrté minuty. Náš kapitán mimochodem svůj návrat do sestavy po karetním trestu oslavil hned dvěma góly. Ten druhý přidal po nařízené penaltě ve druhém poločase. Ještě v prvním poločase se snažíme support podpořit a oživit odpálením jednoho ohně, i jako zkoušku na druhý poločas a závěrečnou děkovačku. V 77. minutě vytahujeme transparent s nápisem: "Nikdy náš svět nepochopíš, dokud se nestaneš jedním z nás". Ten doplňujeme několika bengály a ohni. Při děkovačce, na které se dle domluvy s technickým ředitelem zhasínají téměř na miminum reflektory, odpalujeme další pyro, které i dle video-sestřihu dělá dobrý efekt. 

ZÁVĚREM: Tři body zůstali doma, na současné poměry dobrý počet v kotli, pyro a konečné šesté místo po podzimní části. Po zápase 16. kola tak může panovat jedině spokojenost a síla jak mančaftu, tak kotle se ukáže zase na jaře. Věřme, že z naší strany se dočkáme především lepších počtů venku (tímto již zhruba čtyři měsíce dopředu zdůrazňujeme výjezd na Žižkov!!!) a že naše počty půjdou stále více nahoru také doma. V zimě bude opět šance se ukázat v přátelácích, tak očekávejte mobilizaci :-) Přejeme klidný zbytek roku a dopřejme menší odpočinek našim hlasivkám a nervům.

Zde se můžete podívat na video - sestřih: ULTRAS 1909 - Loko Vltavín 

 
 


Jiří Procházka: "Na zápasy se těším i díky výborným fanouškům!"

Jirko do Baníku jsi přišel na začátku této sezóny, jak na tebe zapůsobylo zdejší fotbalové prostředí?

Naprosto skvěle, všechno tady funguje na prvoligový úrovni. Už jsem si v kariéře několika týmy prošel a Baník je jeden z nejlepších klubů.

Před týdnem se vám podařilo, v posledním venkovním zápase tohoto podzimu, naplno bodovat. Jaký byl zápas proti střížkovské Bohemce?

Já jsem dal důležitý gól na 0:1 a zápas jsme dotáhli do vítězného konce, takže se mi to hodnotí dobře. Do té doby, než jsme dali první branku, tak jsme byli pod menším tlakem Bohemky. Poté brance se nám hrálo mnohem uvolněněji a bylo to určitě i na naší hře znát. I když jsme měli ve druhém poločase pořádný kus štěstí, kdy Bohemians mohli skórovat, tak se nám podařilo přidat druhý gól a odvézt si z Prahy tři body.

Jak vznikla tvá gólová šance, mohl by jsi nám ji popsat.

No bylo to z rohového kopu. Petr Bohata mě hlídal, všichni se rozeběhli na první tyč, kam měl přijít balón. Ovšem díky bohu se Jéžďa ukopl a šlo to na zadní tyč, kde jsem zůstal stát. Pak už jsem se jen soustředil dobře načasovat výskok a a poslat balón gólmanovi do protipohybu, coz naštěstí vyšlo.

Za zmínku stojí i následná oslava gólu s fanoušky. Zažil jsi již někdy podobnou oslavu gólu?

Takovou oslavu jsem do té chvíle ještě nezažil a bylo to dost spontánní. Slíbil jsem trenérovi Chaloupkovi, ze poběžím za ním pokud dám gól, ale nějak mě napadlo běžet k našemu kotli. Myslím, že byli rádi a trenér to nějak přežil. Jemu to, doufám, vynahradím teď v neděli proti Vlatavínu.

Chtěl by jsi něco vzkázat mosteckým fanouškům?

Tak děkovat jim nebudu, to děláme po každém zápase. Snad jen, že doufám, aby takto skvěle fandili pořád. Pokud mám mluvit sám za sebe, tak se kolikrát těším na zápasy, z velké části, kvůli nim. Atmosfera je vždycky skvělá a to jak doma, tak i venku. Snad to vydrží.... Jo a v neděli je sežereme! laugh


Po více jak roce tři body z venku, aneb Jorge na hřišti!

Naposledy tomu bylo 16. září roku 2012, kdy Baník dokázal naplno bodovat na hřišti soupeře. Tehdy dokázali naši hráči urvat tři body na vítězství 3:0 na hřišti dnes již třetiligové Čáslavi. Dalo se tedy očekávat, že až se to našemu týmu podaří znovu, s přibývajícími dny, týdny a měsící bude radost opravdu veliká. Až na poslední podzimní pokus v tomto ročníku to vyšlo! Baník v 15. kole zajížděl na půdu Střížkova, kde byly po Vltavínu opět všemi očekávalé tři body. Neříkáme, že v předchozích zápasech, ať už v Hradci, ve Varnsdorfu nebo snad v Ústí, jsme v body nevěřili, ovšem dosavadní výkony na hřištích soupeře ideální nebyly a dlouhodové statistiky s předchozími soupeři taky nebyly ideální. To konec konců ani se Střížkovem, kde Baník nedokázal do sobotního zápasu ani bodovat. Po brankách Jirky Procházky a Kuby Vojty to však tentokrát vyšlo! Euforie byla dle očekávání obrovská, obzvlášť po první brance, když si Prochy usmyslel, že gól oslaví s námi a zamířil si to k našemu "sektoru", respektive plůtku u hřiště. Pochvalu za výkon zaslouží tedy celý tým, zvlášť vyzdvihnout musíme výkon Tina Divkoviče, který dostal poprvé příležitost v mistovském utkání po jeho letním příchodu. Také on svým výborným a jistým výkonem přispěl k nule na kontě obdržených branek. Výborný výkon také předvedl střed zálohy, kde nastoupil Nobst s Kotlanem, tedy oba hráči ročníku 1994!

NÁVŠTĚVA: Původní vyhlídky, že do Prahy vyrazí sotva dvě auta, byly nakonec zažehnány a na posledním výjezdu v tomto roce se nás sešlo nakonec v Praze více jak třicet. Je skoro nepochopitelné, že nás bylo více, než na předchozím vlakovém výjezdu do nedalekého Ústí, kam se jelo za 50 korun... Náš počet se tak dal označit v Praze za uspokojivý. Na Střížkově jako obvykle tristní návštěva, ovšem dá se říct, že druholigový standard (nebereme v potaz, že na 3/4 stadionech počítají nohy, místo hlav. Počet na hlavní tribuně byl po spočítání maximálně 150 lidí, za bránou 50-80, v sektoru hostů něco přes 30. Studené podzimní počasí a pro pražáky zřejmě neaktraktivní soupeř tedy bohužel více fanoušků nepřilákal. Domácí něco jako kotel čítal kolem patnácti fanoušků, včetně několika trumpet. 

KOTEL A ULTRAS PREZENTACE: Poměrně dobrý počet v Praze nebyl na lehce vesnickém stadionu příslibem toho, že se z naší strany podaří dosáhnout kvalitního supportu a to z toho důvodu, že pro místní klub bylo finančně náročné platit malou montovanou tribunku pro hostující fanoušky. Co si budeme povídat, ale fandění v jedné řadě u plotu není příliš ideální. Do vedoucí branky by se dal support označit za velice špatný, nebo minimálně špatně zněl - ovšem chápeme, že akustika na Střížkově, ruku v ruce s fanděním v jedné dlouhé řadě nemůže být ideální ani ve větším počtu. Po první brance hlasitost fandění stoupla na jiný level, který pokračoval až do konce utkání. Plůtek ověšen dvěmi velkými vlajkami, třetí pověšená na síti tréninkové brány za námi. Až s podivem jsou nám povoleny mávačky. Pyro ani choreo připravené nebylo. Domácí jako vždy s velikou sektorovkou přes sedačky, support jednou za několik minut v podobě jednoho, až dvou neustále se opakujících pokřiků a troubení. O zábavu nám bylo postaráno především pozorováním střížkovského sparťana Stacha, který se aktivně v sedě věnoval bubnu i megafonu zároveň :-D

ZÁVĚREM: Na závěr si necháváme podrobný popis situace, která nastala při oslavě vedoucího gólu. Jirka Procházka se svými spoluhráči běží k našemu kotli, kde je přes síť objímán snad dvacetihlavým, radujícím se davem. "Jorge", který se však neměl jak dostat k oslavující skupině, se rozhodl, že když nemůže "Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi". Jako zkušený atlet přeskakuje více jak metr vysoký plůtek a bez myšlenek a strachu z vyvedení ze stadinu jde slavit ke skupince samotných hráčů na hřišti!!! :-D Pohledy hráčů a nakonec i nás fanoušků byly v tu chvíli nevěřícné. "Jorge" však po pár vteřinách, kdy se za ním rychlým krokem vydává skupina pořadatelů, opět přeskakuje plot zpátky. Aneb tomuhle se říká fanatismus level 888! Například nejstarší z účastníků výjezdu si při pohledu na skupinu slavících fotbalistů údajně říkal: Sakra, který z našich fotbalistů nosí brýle? :-D

Závěrečná děkovačka probíhala dle očekávání ve veliké euforii a bylo poznat, že vítěství na soupeřově hřišti není pro Baník samozřejmostí. Cesta do Prahy i zpátky probíhá v poklidu, zpátky se ovšem jelo o poznání veseleji. Na fotce pod článkem můžeme vidět v levé části "Jorgeho" při jeho cestě za oslavou :-D


Pozitivum? Veverka uhlídán. Bohužel další tři ne

Náš favorit "hloupý Ríša" se neprosadil! Věřte nebo ne, ale Veverka nedal Baníku snad po osmi zápasech v řadě branku! Jeho spoluhráči ho však kvalitně zastoupili a Ríša se tak mohl alespoň jednou zaradovat kousek od našeho kotle s hloučkem slavících a tím pádem i provokujících fotbalistů Ústí. Baník jako vždy a nečekaně nestačil na Armu, tentokrát v poměru 1:3. V závěru snížil pouze Martin Surynek a v předposledním utkání v podzimní části na soupeřových hřištích tak vstřelil již DRUHÝ gól Baníku, neskutečné! Aneb ať žije proslov před začátkem sezony: Hra na soupeřových hřištích nám bude sedět více, než doma.

NÁVŠTĚVA: V hnusném podzimním počasí, kdy od samotného rána pršelo, si na stadion v Ústí našlo cestu údajných 680 fanoušků. Tomuto omylu se však můžeme pouze pousmát. Na místní jedné tribunce se tísnilo maximálně 400 diváků, včetně dvacítky, označnme to kotlem domácích. Z Mostu nás vyrazilo vlakem slabých 30 kusů, ovšem s ohledem na výjezdové počty v této sezoně můžeme být ještě rádi. 

KOTEL A ULTRAS PREZENTACE: Na derby se nijak výrazně nepřipravujeme, den před výjezdem píšeme pouze nápis: "3 114 dní, 11 zápasů, 0 bodů, dnes začíná nová série?" Ten vytahujeme při nástupu hráčů na hřiště, nicméně naši borci nám odpovídají špatným výkonem ve druhém poločase jasně - nezačíná. Plot ověšen všemi vlajkami, včetně jedné jablonecké (nechybí jeden obvyklý, věrný družební fanoušek, zdravíme Honzu), nechybí mávačky. Support i za vytrvalého deště a celkem vlezlé zimy, je na slabý počet během celého zápasu velice kvalitní. Některé chorály a pokřiky zní výborně a jako vždy jsme v Ústí "doma". Smutné však, že pouze v takovém počtu. Žádné pyro k vidění z naší strany není, přestože stejně jako ve Varnsdorfu by šel propašovat na místní stadion i dynamit. Domácí fandí jednou za čas, repertoár jako obvykle prakticky nulový. Ve druhém poločase ovšem překvapují a vytahují něco jako "choreo", ovšem na dálku nejde poznat, co mají dva až tři krepáky znázorňovat. I po přibývajícím počtu gólů v naší síti nepřestáváme do konce zápasu fandit, při příchodu našich hráčů pod kotel zní v Ústí jako obvykle "Není nutno".

ZÁVĚREM: Cesta vlakem probíhá v klidu, stejně tak cesta na stadion, kterou monitoruje jako vždy velice pozorně PČR. Zpáteční cesta místní MHD, kteoru platí pochopitelně Jirka Lála, zpříjemňuje zábava na vlakovém nádraží, kde se bavíme pozorováním, jak funguje hasicí přístroj. Poděkovat musíme také vedení za zprostředkování vstupenek!


Martin Olejník: "Nechceme zklamat naše fanoušky, kteří nás přijedou podpořit do Ústí!"

Martine ty jsi se vrátil zpět do Mostu, jak jsi zde zatím spokojený a co tě tu překvapilo, po tvém návratu?
 
Vrátil jsem se do Mostu po čtyř a půl letém působení v nižších německých soutěžích a jsem za návrat moc rád. Spokojený tu jsem po všech stránkách. Byla to pro mě výzva, zkusit si zahrát 2.ligu v česku a díky trenérům tu možnost mám. Mostecké zázemí znám velmi dobře, takže co se týče stadionu, tak mě nepřekvapilo asi nic. Naopak jsem mile překvapený, jak to zde vše funguje, bez jakýchkoliv problémů. Vedení klubu dělá pro nás maximum, výborně se o nás stará. O našem kotli a fanoušcích nemusím ani mluvit. Všichni dobře víme, že náš kotel patří mezi nejlepší ve 2.lize. Je super jak nás venku, tak i doma podporují a za to bych jim chtěl moc poděkovat.
 
Jaký to bylo s fanoušky v Německu? Každý ví jací jsou fanoušci v Drážďanech, Dortmundu atd. ale jaké to je v nižší soutěži?
 
V Německé Oberlize, kterou jsem hrál naposledy, tak jsem zažil dva nádherné zápasy, kdy proti Lok Leipzig přišlo 3700 fanoušků a to byla opravdu paráda. Proti Zwickau přišlo 2500 diváků. Ale to byli jediné dva týmy v soutěži, co měli tak skvělé fanoušky. Jinak na naše domací zápasy vždy přislo max. 450 diváků, což si tak pamatuji, takže to žádná sláva nebyla. Co se týče po lidské stránce, tak jsou němečtí fanoušci a lidé kolem fotbalu velmi přátelští. Ovšem pár vyjímek se vždycky najde, ale nemohu říct za těch pár let nic špatného.
 
V sobotu vás čeká zápas v Ústí, kde Baník už dlouhá léta nebodoval. Jaký očekáváš zápas co se týče fotbalu i atmosféry, protože na zápase se opět chystají také mostečtí fanoušci.
 
Všichni dobře víme, že nás čeka velice těžké utkání, navíc derby. Ústí patří dlouhodobě mezi špičku druhé ligy. My se budeme snažit uhrát co nejlepší výsledek a nezklamat jak sebe, tak všechny fanoušky, kteří nás jedou podpořit. Bude to velmi zajímavé utkání a všichni očekáváme výbornou atmosféru a věříme, že nás přijede podpořit početná skupina našich fandů.
 
Jak jsi spokojený s výsledky a počtem bodů po 13. kole FNL? Odpovídá postavení v tabulce tomu na co tenhle tým má? Určitě je příjemný vidět, že se Baník neplácá na dně tabulky, tak jako minulé roky.
 
Baník se poslední roky vždy zachraňoval a držel se do posledních kol o setrvání ve 2.lize. S 19. body jsme po 13. kole vnitřně spokojeni,ale ješte máme před sebou 3 kola, tak určitě najaký ten bodík přidáme. V posledních třech kolech jsme měli trochu útlum, nevytvářeli jsme si žádné brankové příležitosti. Věřím, že utkání s Frýdkem nás opět nakoplo k dobré hře a dobrým výsledkům, v posledních třech kolech. Co se týče postavení v tabulce, tak si myslím, že jsme mohli mít bodů o něco více. Kdybychom zvládli utkání na Vltavínu a proti Táborsku, kde ty šance na výhru byli, tak bychom byli trochu jinde, ale naopak zase musíme přiznat, že jsme měli štěstí například v Třinci, kde jsme mohli prohrát. Takže 8. místo v tabulce zatím odpovídá tomu naco momentálně máme, ale určitě se dá dokázat více. Ve 2. lize může porazit každý každého, o čemž jsme se mohli přesvědčit minulý týden, kdy Vltavín porazil Sokolov 4:0.

Pod světly vydřené tři body s Frýdkem

Premiéra pod reflektory vyšla! Baník ve 13. kole urval veledůležité tři body s nováčkm FNL z Frýdku-Místku. O jediný gól se postaral ve 42. minutě Ezequiel Rosendo, který se ideálně nikým nehlídaný položil do centru Nguyena. Po předchozím výpadku ve Varnsdorfu byl k vidění na hřišti opět tým, který bojoval a předvším i díky tomu zůstaly tři body po bitvě na domácím hřišti.

 NÁVŠTĚVA: S ohledem na to, že se v Mostě po více jak pěti letech opět hrál zápas pod reflektory, je něco málo přes 700 lidí zklamáním. Bohužel od sedmi hodin se hrál šlágr první ligy v Teplicích, kam zajížděla Plzeň a bohužel pro nás z šestnácti tisíc diváků na Stínadlech, bylo jistě hned několik stovek z Mostu, jako je tomu zvykem. Na zápase s Frýdkem se však návštěva v Teplicích odrazila za poslední dobu určitě nejvíc, bohužel. 

KOTEL A ULTRAS PREZENTACE: Počet v kotli se od zápasu s Budějovicemi drží a i tentokrát se nás sešlo odhadem kolem šedesáti. Celý první poločas na plotě visí místo vlajek nápis "Stojíme vždy při vás - pokud bojujete". Tento vzkaz samozřejmě směřoval k nepovedeném zápasu ve Varnsdorfu. Ve druhé půli už vyvěšujeme všechny vlajky a v 65. minutě vytahujeme choreo, při kterém jsme se inspirovali Kofolou a sloganem "Když ho miluješ, není co řešit", který doplnilo srdce s nápisem Baník, originál 1909. Pod choreem je odpálen bílý dým, který dodává poměrně dobrý efekt. Support byl nadmíru kvalitní především na samotném začátku zápasu, po vedoucí brance a vrcholem bylo Horto, které rozdělením na dvě poloviny dostalo slušný náboj. Děkovačka s pocity úlevy jak v kotli, tak u hráčů klasicky povedená.

ZÁVĚREM: Ve 35. minutě vypadlo jako naschvál osvětlení a hráči zmizeli na deset minut do kabin. Nejčernější scénáře v kotli, že už se světla nepovedou nahodit, se nakonec neodehrály a po patnáctiminutové pauze se opět pokračovalo. První "poločasová přestávka" nakonec prospěla více Baníku, krátce po znovuzahájení zápasu vstřelil Rosendo vítězný gól. Z Frýdku dorazila trojice, možná čtveřice statečných, kteří o sobě však nedávali během zápasu vědět, nebo to alespoň nebylo slyšet. 

   

  


Ondřej Běloušek: "V neděli bude na hřišti úplně jiný tým, tým plný bojovníků!"

Ondřej Běloušek patří k hráčům, kteří oblékají mostecký dres nejdéle. Třiadvacetiletý obránce si prošel i zdejší fotbalovou akademií Josefa Masopusta. Co se stalo v zápase proti Varnsdorfu a jak se těší na nedělní zápas pod umělým osvětlením, na to jsme se Ondry zeptali.

Ondro patříš ke klukům, kteří jsou v týmu nejdéle, ty sám jsi prošel i fotbalovou akademií. Jak se ti v Baníku líbí a je tu vůbec něco, co tě dokáže ještě překvapit?

V Baníku se mi určitě moc líbí. Vždy je tu dobrá parta v kabině, hezký stadion a i velmi dobří fanoušci, kteří jsou schopni jet kamkoliv. Jsem tu již nějaký ten rok a jsem velmi rád, že jsem kdysi přijal tu nabídku do Baníku jít.

A jak by jsi zhodnotil tuto sezónu, kdy se vám celkem daří, nebo alespoň daří více, než v minulých sezónách. V čem je tato sezóna jiná?

Zatím to mmohu hodnotit pozitivně, ale samozřejmě ještš není konec a my nechceme hrát jen o záchranu, jak tomu bylo dříve. Chceme být v horní polovině tabulky a já doufám, že to tak nakonec bude, protože Baník by měl myslet na nejvyšší příčky. Nedokáži říct v čem je tato sezóna jina, ale je tu mužstvo, které je sice na první pohled mladé, ale zkušenosti nám nechybí. Je tu dost hráčů, kteří mají prvoligové zkušenosti a ty se vždy hodí.

Zmínil si mostecké fanoušky, kteří jezdí snad na všechny zápasy v lize. Jak ty vnímáš během zápasu fanoušky? A je nějaký zápas, který se ti líbil po fanouškovské stránce? Ono jich totiž ve druhé lize asi moc není.

Právě, ve druhé lize se najde jen málo týmů, které mají vlastní kotel. Při zápase človek samozřejmě vnímá lidi na tribuně co fandí a křičí, ikdyž se soustředí na hru. Vždy když je povzbuzován dokáže ho to ještě více vyhecovat, než kdyby bylo na stadionu hrobové ticho, což se také někdy stává. Myslím si, že s Budějovicemi musel být, jak pro nás, tak pro fanoušky, krásný zápas, když tomuto zápasu nechybělo téměř nic, ale hlavně to bylo s 3 bodovým koncem pro nás.

Ovšem to se nedá říct o zápase ve Varnsdorfu, kde se týmu vůbec nedařilo a mosteční fanoušci, kteří na zápas cestovali, přestali po druhé brance fandit. V čem byl tenhle zápas tak jiný, než ty ostatní?

Vůbec nevím. Přijeli jsme dobře naladěni a připraveni se o výsledek porvat a konečně vyhrát venku. Ovšem od prvních minut bylo vše špatně. Nedokáži říct co přesně, ale v tom zápase to bylo úplně vše špatné. Nám teď nezbývá než na tento výkon hodně rychle zapomenout a při dalším zápase ukázat, že tohle byl jen jeden zkrat, který se uz nesmí nikdy opakovat. Všichni víme za koho hrajeme a chceme pro Baník jen to nejlepší, to vím naprosto jistě! Nikdo v kabině nechce prohravat a už vůbec ne takovým způsobem, jak se nám to, bohužel, povedlo v neděli. Proto teď, v dalším domácím zápase, bude na hřisti úplně jiný tým, tým plný bojovníků, kteří půjdou od první minuty hladově po třech bodech! A potřebujeme k tomu i naše fanoušky, aby nám s tím pomohli a vytvořili co nejlepší atmosféru, což oni dokáží.

To je dobrá pozvánka na tento zápas, který nás čeká proti Frýdku. Jaký očekáváš, že to bude zápas? Frýdku se začátkem sezóny dařilo, ale poslední zápasy už tak dominantní nejsou. Navíc se tento zápas bude hrát pod umělým osvětlením.

Přesně tak, Frýdek měl skvělý start do sezóny, ale přestalo se jim dařit. Přijedou určitě s tím, že tu sérii špatných výsledků budou chtít ukončit, ale to můžou až příští kolo, protože z Mostu si ani bod neodvezou! No a zápas pod umělým osvětlením bude něco vyjímečného a nejen pro oba týmy, ale i pro všechny fanoušky. Proto by bylo super, kdyby jich na stadion přislo v neděli co nejvíce a po zápase jsme s nimi mohli oslavit vítězství cheeky.


Ostuda ve Varnsdorfu

Jak si vysvětlit výkon a chování našich hráčů, konec konců i trenéra po zápase 11. kola FNL, kdy Baník dostal lekci od Varnsdorfu :0? To jsme bohužel nestihli pochopit během samotného utkání, ani během zpáteční, prodiskutované cesty z Varnsdorfu. Nastoupili snad v dresech domácích hráči Realu Madrid, že bylo k vidění utkání, kde Varnsdorf rozdílem několika tříd od první do poslední minuty mlel naše "hvězdičky"? Tahle možnost výmluvy může být očekávaná, ovšem poslouchat jí chce možná někdo jiný, než ti nejvěrnější fanoušci, kteří za týmem každých čtrnáct dní cestují stovky kilometrů po celé republice. Smůlu mají naši páni fotbalisté v tom, že přestože jsme pro někoho možná osmnáctiletí *****, ovšem za těch stovek zápasů, které už jsme s Baníkem zažili, dokážeme poznat, kdy se na to tým na hřišti VYSERE. Zápas bez nasazení, a jakékoliv touhy bojovat za Baník se pozná na první pohled. Ne, my po našem týmu nechceme pokaždé vítězství, třeba ani remízu, pokud je k vidění, že tým CHCE. Stačí připomenout utkání v Hradci, kde náš tým prohrál 4:1, po zápase jsme však mohli všichni týmu zatleskat a i přes prohru být hrdí, kdo hraje za náš tým. Tímto asi všechno k ostudě, která byla vidění na hřišti a my museli poslouchat výsměšné řeči domácích fanoušků.

V závěrečných minutách zápasu se rozhodujeme, jakým způsobem "poděkujeme" hráčům v zelených dresech za předvedený výkon. Po hvizdu sudího několik z nás oprávněně píská, ostatní pouze nevěřícně sledují, co následuje - 3/4 mančaftu mizí do kabiny. Co to má být? Že by snad byli naši fotbalisté tak zklamáni z výsledku, který předvedli? Nebo snad nevěděli, co říct nasraným fanouškům, když mohli místo fotbalu 80 minut vymýšlet omluvu za předvedenou ostudu? Nevíme, co si o tom myslet, každopádně po zápase přišlo ke kotli šest fotbalistů v čele samozřejmě s Jardou Belaněm, což nás ani nepřekvapuje. O tom víme, že i kdyby byl potupem deseti góly, za hrstkou nejvěrnějších, zklamaných fanoušků přijde a dokáže říct alespoň to hloupé "omlouváme se". Třešničkou na dortu je, když někdo okřikne zbytek týmu, aby přišel. Vidět polovinu týmu, jak je DONUCENA přijít za fanoušky nás však vytáčí takovým způsobem, že než stačí hráči přijít, všech dvacet z nás opouští sektor - díky, ale z povinnosti za námi nikdo chodit nemusí. Překvapuje také náš oblíbený trenér, který mančaft vyhání od kotle a okamžitě posílá tým do kabiny. Že by něco jako ... za co jim sakra ještě děkujete, když nám od třicáté minuty prakticky přestali fandit a po zápase ani nezatleskají nebo si snad dovolí tým vypískat? 

Co si o tom všem myslet? Nechceme nikoho navádět, ať si každý udělá svůj obrázek. Každopádně je to pro všechny obrovské nepochopení, když ještě před pár týdny jsme viděli tým, který dokázal na první pohled na hřišti táhnout za jeden provaz. Nechceme snad ani polemizovat, kde v kabině nastal problém. Co chceme? Ne, to at si hráči, kteří nosí na prsou znak Baníku Most alespoň zkusí uvědomit sami.

POD ČAROU: Do Varnsdorfu míříme třemi auty, čtvrté míří na sever z Prahy. Společně s čtveřicí "místních" se nás schází v hostujícím sektoru 21, což je počet, který v této sezóně snad nemůžeme brát ani jako zklamání. Už jsme si zvykli, že tento podzim je fanouškovsky venku hodně podrůměrný. Od úvodu fandíme z plných plic a místním stadionem se chorály poměrně nesou. Kolik se sešlo domácích nedokážeme určit - celá hrstka sedí (možná 8-10, z toho fandících 5-6 + jedna mega řechtačka). Náš sektor je ověšen několika vlajkami, nechybí mávačky. Opět potřeba zmínit, že místní security naprosto bezproblémů, bez kontrol, takže bychom v klidu pronesli snad i tank. Ve druhém poločase chceme odpálit několik dýmů, nakonec se však rozhodujeme, že budou lepší zápasy... Děkujeme vedení klubu za pozápasový telefonát, že naše pocity chápe a sdílí.


Rozhovor s Martinem Surynkem

Jak se dívá na fanoušky Martin Surynek? Jak se mu líbí v Mostě a co vzkazuje mosteckým příznivcům? To vše se dozvíte v krátkém rozhovoru s mosteckým útočníkem, či záložníkem, který je v Baníku na roční hostování z Viktorie Žižkov.

Jak zatím hodnotíš své působení v Mostě, je tu něco co tě zde překvapilo?

Jsem tu spokojený. Hodnotím Most velmi kladně, začátek soutěže nám vyšel a myslím si, že předvádíme dobrý fotbal. Lepší by měla být ofenzíva, na které stále důkladně pracujeme. Góly jsou pro nás důležite a to i pro mě, jako pro ofenzivního hráče.

Co říkáš na mostecké fanoušky? Doma asi zatím super, ale výjezdy, co se týče počtu, by mohli být lepší.

Klobouk dolů před tim, jak nás podporují. Doma je to vážně paráda, ale i venku mě to mile překvapili! Ve druhé lize rozhodně není samozřejmostí, když fanoušci jezdí přes celou republiku, aby podpořili svůj tým. Co se týče fanoušků, tak má Most jedny z nejlepších ve druhé lize.

Jak vnímáš fandění během zápasu? Jsi typ hráče, který to nijak nevnímá, nebo tě dokáží fanoušci vyhecovat?

Já osobně vnímám fanoušky velmi a myslím si, ze každého hráče vyburcuje, když za nií stojí jeho příznivci a podporují tým celý zápas, tak jako ultras v Mostě.

Fanoušci, v poslední době bojují, za používání pyrotechniky během zápasu, jak se k používání pyrotechniky stavíš ty, jako hráč?

Pokud to má určité hranice, pěkný efekt a nezasahuje to proti nějakým pravidlům do hry, tak s tím nemám problém.

Je v česku nějaký tým, který se ti líbí po fanouškovské stránce? Byl jsi někdy ty sám v kotli, třeba jako malý kluk?

Líbí se mi fanoušci Baníku Ostrava a pak i Slavie Praha, tam je to tradice. Co se týka mě osobně, jako malý jsem chodil na Zbrojovku Brno, tehdy ještě Boby Brno. A pak jsou samozřejmě dobří fanoušci Baníku Most 1909 smiley

Chtěl by jsi závěrem něco vzkázat mosteckým fanouškům?

Určitě ať nás stále podporují, jako doposud. Ještě zbývá 5 utkání na podzim a my uděláme maximum, abychom získali co nejvíce bodů!

Děkujemě Martinovi za rozhovor a přejeme mu, stejně tak jako celému týmu, mnoho fotbalových úspěchů, v dalších druholigových zápasech za mostecký Baník!


První porážka přišla v Hradci

Obdivuhodná série našeho týmu skončila. V desátém kole Baník poprvé okusil hořkost porážky, když nestačil na lídra Fotbalové národní ligy z Hradce Králové, kde jsme padli jasně a zaslouženě 4:1. Že by spousta fanoušků odřekla svou účast právě proto, že tušila, že v neděli přijde první porážka Baníku? I to je možné. To však nic nemění na tom, že by nás na výjezd podzimu - po všech směrech - do Hradce mělo vyrazit pouhých třináct, včetně dvou jabloneckých. 

Po zápase s Budějovicemi to v prvních chvílích vypadalo tak, že do Hradce vyrazí snad dva autobusy. S příbývajícími dny to však už tak slavné nebylo a na řadu přicházely výmluvy, jako je rýma, pozdní příjezd (kolem osmé večer), rande a jiné... Padá tak postupně jak možnost autobusu, tak tranzitu. Nakonec v neděli ráno vyrážíme vlakem z mosteckého nádraží v počtu sedmi lidí. Jeden fanatik zaspává a do Prahy vyráží po vlastní ose autobusem, aneb Kavka je rychlejší jak pták! :-) V hlavním městě máme jako obvykle čas na občerstvení. Na nádraží se k nám přidávají další dva fanoušci a směr Hradec se ve vlaku tísníme v deseti kusech. Cesta probíhá v klidu a hodinu před utkáním přijížídme do HK. Před nádražím hned potkáváme skupinku domácích fanoušků, kteří nám ochotně radí, jakým trolejbusem na stadion. Společně s nimi přijíždíme před polorozpadlý stadion pod Lízátky, které jsou opravdu fascinující. Třeba jednou skončí mezi "divy světa". 

Dorážíme do sektoru, vyvěšujeme několik vlajek, včetně jablonecké NC. Utkání začíná za našeho třináctihlavého, poměrně dobrého supportu. Kdo v Hradci byl, tak ví, že slovo akustika je tomuto stadionu neznámé a společně se vzdáleností tribuny od hřiště jsme občas přemýšleli, zda nás může slyšet vůbec hráč u nejbližšího rohového praporku. Domácí kotel, též ověšený flagami fandí od úvodu bez větších mezer a vizuálně dobře vypadají především černo-bílé mávačky. Hradec na hřišti od úvodních minut jasně panuje a ukazuje, že je jasným aspirantem na postup. Celkem bezmocnému Jardovi spadly do sítě 4 kousky, za Baník korigoval pouze Jiří Procházka. Za zmínku stojí také to, že fanoušci Hradce ani nepoznají své hráče :-) Při čtvrté brance domácího Marka Plašila odpovídají sborovně hlasatelovi na jméno Marek - příjmením Kulič. 

Po zápase hráčům párkrát zaplácáme, stejně jako oni nám, posbíráme vlajky z plotu, který před zápasem doznal kosmetických úprav v podobě zkrášlení samolepkami a míříme na autobus, který nás veze na nádraží. Tam na minutu přesně stíháme vlak a i díky tomu přijíždíme do Mostu o hodinu a půl dříve, než bylo původně v plánu. Cesta zpátky je jako okvykle veselejší, přestože poprvé v sezoně jedeme domů bez bodu. Zpíváme, nabíráme nové kontakty (tentokrát to nebyla jeptiška) a nechybí ani nejrůznější gymnastické kreace, šplh, hrazda a tak různě, co se dá ve vlaku dělat, aneb České dráhy, pro fanoušky! :-)


Cesta do Slezska s klasickým výsledkem

      Kolem osmé páteční se na mosteckém nádraží schází sedm fanatiků připravených na nejdelší výjezd sezony. Nejprve na nás čekala cesta do Prahy, která probíhala v  dobré náladě, dokud nemusela po nějakém tom skanandování 3x zasahovat rozhodčí. Po příjezdu do Prahy už nás vítají další dva členové naší mise (1 ks von Gablonz). Jelikož máme přes hodinu čas, tak se míříme občerstvit na Václavák do KFC, kde nás u automatu u pití obsloužil mimochodem sám i Jirka Lála. Vracíme se zpět na hlavák, kde se k nám připojuje poslední člen výpravy a krátce po půlnoci vyrážíme směr Třinec.

Každý dlouhou cestu prožívá jinak. Někteří pomalu podléhají alkoholovému opojení a začíná se dělat bordel, když to někteří upadají do říše snů. V kupéčku nezůstává nic na svém místě a tak se vydáváme na monitoring ostatních vagonů ve vlaku, kde v jednom z nich byla jedna cestující málem vylekána k smrti :). Dále bylo ukořistěno několik sešitů, které udávají cíl cesty vlaku po kterých se musely patřičně zneškodnit důkazy :). Do města železáren přijíždíme po páté hodině, kde na nás čeká dvojice místních, která nás odvádí do „Slovanu“ (místní knajpa). Zde po pivním občerstvení dostáváme hlad a tak navštěvujeme „hladové vokno“. Zdejší obsluha zřejmě dlouho nezapomene na naší návštěvu :). Poté už však graduje finále kulečníkového turnaje po jehož ukončení nabíráme směr stadion Rudolfa Labaje.

Zde se bez problémů dostáváme do sektoru a vyvěšujeme naše vlajky + vlajku NC a flagu Českých drah. Domácí kotel je v mírné početní převaze, snad jen škoda, že u fandění zůstávají sedět. Dále musím podotknout, že kotel Třineckých patří ve FNL rozhodně k tomu lepšímu.

 Na začátku střetnutí vytahujeme nápis: „Láska ke klubu překonává vzdálenost“, které je patřičně odměněno potleskem ze strany našich borců. V utkání support střídá lepší i horší chvíle a v 88té minutě jsou odpáleny dva dýmy.

Samotné utkání mnoho šancí nepřineslo. Z mosteckých největší šanci zápasu neproměnil extřinecký Surynek. Na druhé straně se do přetaženého centru perfektně opřel domácí Malíř, avšak jeho pokus skončil na tyči mostecké svatyně. A tak utkání končí letošním tradičním výsledkem 0:0. Zápas by se dal hodnotit jako vyrovnaný, ale ve druhé půli měli více ze hry domácí. Po zápase následuje děkovačka a my se pomocí klubového autobusu dostáváme zpátky na nádraží, tímto by jsme ještě jednou chtěli poděkovat klubovému pilotovi :).

Po společném focení na místním Bahnhofu nastupujeme do rychlíku a vydáváme se nazpět. Zde už se projevuje únava z dlouhé jazdy. V Kolíně se odpojuje část výpravy, zbytek pokračuje směr Praha. Po cestě do Ústí se jednomu z nás podaří získat kontakt na sličnou jeptišku. Bavíme se vymýšlením nového chorálu a kolem sedmé večerní dorážíme do Ústí, kde nás vyprovokovala skupina místních feťáků a také byla patřičně odměněna popelnicí :). Poté se téměř celá naše skupina opět schází a to na ústeckém nádraží. Po cestě ještě menší problémy způsobuje rozhodčí, který ovšem nevěděl, že máme SONE, tudíž jsme nedotknutelní. Ve 21:00 nás vítá cedule s nápisem Most a nejdelší výjezd sezony končí. Teď nás čeká důležitý souboj s prvním Hradcem, kde by neměl nikdo, kdo má Baník v srdci chybět.

 


Třetí výjezd, třetí návrat s bezgólovou remízou

Omlouváme se, že report z nedělního výjezdu do Karviné přinášíme až ve středu, ale návrat do "školní reality" dal zabrat. Pro fanoušky Baníku nezvyklý vstup do tohoto ročníku pokračuje. Být po šesti kolech neporažení s dvěmi inkasovanými góly a třemi bezbrankovými remízami na hřišti soupeře? Tohle jednoduše fanoušek našeho klubu nezná. Skvělá forma Jarinka v brance pokračuje, tentokrát vychytal také střelce z Karviné. Na druhé straně trvá střelecké trápení na soupeřových hřištích, kde Baník v této sezoně ještě neskóroval.

Během týdne před utkáním v Karviné zvažujeme možnosti dopravy, jak na druhou stranu republiky vycestujeme. Nakonec volíme možnost vlaku a naší oblíbené SONE jízdenky. Snad i z důvodu, že se zápas hraje v neděli, poslední den prázdnin, nás nakonec vyráží v nedělním brzkém ránu z Mostu pouze sedm, osmý se k naší výpravě přidává v Praze. Jelikož vyrážíme již v 6:22 z mosteckého vlakového nádraží a někteří toho v noci moc nenaspali, probíhá cesta do hlavního města velice klidně a ospale. Ze dvou kupé, které jsme obsadili se jednou za čas ozve zvuk otevření plechovky piva, no nic neobvyklého. 

V Praze máme čas a tak se vyrážíme občerstvit do oblíbených restauračních zařízení, jako je například KFC. Před jedenáctou hodinou dopolední nasedáme do vlaku směr Karviná. Více jak čtyřhodinová cesta známou výjezdovou trasou ubíhá rychle. V typickém slezském městě nasedáme do MHD a po chvilce stojíme před stadionem. Dostáváme vstupenky a přesouváme se do sektoru, kam nás vedou velice milí pořadatelé, kteří neřeší nějaké šacování nebo kontrolu batohů. Snad jen škoda, že jsme sebou neměli nějaký ten ohýnek. Občerstvení je nám zajišťováno, kdykoliv jsme si "pískli", naprostá pohoda. 

Čas do výkopu si krátíme tím, že se bavíme rozptylováním karvinského brankáře, který na první pohled nebyl z osmi fanoušků hostí ve své kůži. Na plot vyvěšujeme dvě vlajky - "uhlomost 1909" a větší "ultras ti dávají křídla". Na stadionu s atletickou dráhou, kam si našlo cestu solidních 1200 diváků, se naše fandění nese velice dobře. Domácí fanatici o sobě nedávají dávat vědět prakticky vůbec, snad jen 2 - 3x za zápas jsme zaslechli buben a "křik" zhruba desítky nadšenců. Důležité zmínit, že náš počet se na začátku utkání rozšířil o další dva fanoušky, tentokrát však místní alkáče, kteří fandí snad všem hostujícm týmům, které do Karviné dorazí. Příliš jsme jim nevěnovali pozornost, byli však v pohodě.

O něco vtipnější byla skupinka místních náctiletých "huligenc", kteří s nadšením reagovali na naše pokřiky "Baník", dodatkem "Ostrava". Naši hráči předvedli bojovný výkon, sportovně však musíme uznat, že domácí byli lepší a několikrát nás pořádně zatlačili. Cenný bod jsme nakonec vyválčili a mohli společně s hráči po zápase oslavit další utkání, ve kterém naši hráči neprohráli. Na půdě druhého týmu se to cenní dvojnásob. Zpáteční cesta probíhá opět klidně, únava se samozřejmě podepisuje na všech. Po půlnoci jsme doma a dalšího enormě dlouhého výjezdu je konec. 


Výjezd do Táborska, aneb viděl jsi tu Prochyho penaltu???

Téměř týden před výjezdem do Sezimova Ústí se začínají shánět lidi, kteří by jeli na sobotní výjezd. Po několika dnech je účast prachbídná a rozhodujeme se, že místo tranďáku zvolíme vlak, který výjde i levněji. V sobotu ráno se na mosteckém nádraží scházíme ve 12 lidech a razíme směr Tábor. V mašině do Prahy sledujeme, že v ní jede i šílený tanečník, který stepoval před mosteckým nádražím. Dáváme se trochu do řeči, a okamžitě vidíme, že na něčem frčí. Trochu povypráví o svém čtyřletém vztahu s francouzem a že momentálně bydlí v Chemnitzu. Ve vedjelším kupé sedí dva propuštění vězni a nějací skauti, kteří rozdávali suché rohlíky, no opravdu vagon bláznů. Jelikož měl vlak zpoždění, tak v Praze máme na přestup pouze 10 minut, takže kdo si chtěl nakoupit hambáče, musel trochu popohnat slečny za pultem.

Do Tábora přijíždíme přesně dvě hodiny před výkopem, čas využíváme nákupem v krámech, kde občas něco zaplatil i Jirka Lála. Do Sezimova Ústí se dopravujeme městskou dopravou, kde vystupujeme zhruba kilometr od Estádia de la Leso a míříme po cestě, která nám připomíná časy dávné ve Školách v přírodě. Nějaký čas trávíme v hospodě u hřiště, než náš securitas slušně nepožádá, jestli bychom neopustili hospodu, že se do ní chystají domácí fanatici. Míříme tedy do gäste sektoru, kde věšíme vlajku FK Baník Most. Děkujieme Řehymu, že si vzpomněl a Čoudovi se Štefim, že nám ji dovezli.

Na nástup vytahujeme úsměvné choreo "Dáte nám 3 bodičky" s plačícím panáčkem. Choreo se chvilku snažíme zapálit brýlemi, ale místním sypačům se to nelíbí, asi že by jsme zapálili les, nebo co. Ještě než jsme ale všichni naladili naše hlasy, mohli jsme se chytat za hlavy. Vojta ve 2. minutě utkání napálil břevno a div ho nezlomil. Baníkovci byli první poločas aktivnější a dostávali se více do šancí, ale stav zůstal bez branek. Support nebyl v počtu nejhorší, ale sluníčko svítící přímo proti nám ubíralo dost sil. Naštěstí sudí Orel píská poločas a někteří ji využili k testu místní klobásy, piva, nebo rozlejvané koly. Druhý poločas začaly domácí aktivněji, ale po zbytek utkání byli lepší borci v zelenách dresech. V 80. minutě rozhodčí píská penaltu pro Ševce, ale stejně jako v minulé sezóně ji Jaro Belaň chytá a my slavíme. O několik minut později se stejná situace opakuje na druhé straně, i s tím, že v zápase kralovali brankáři. Ihned po penaltě odjíždíme na nádraží do Tábora, abychom stihli vlak do Prahy, do Ústí a následně do Mostu.

Celou cestu nevěříme vlastním očím, jak je možné, že to Prochy takhle zazdil. Trochu se strachujeme, jestli stihneme vlak do Ústí, protože České Dráhy, ale měli jsme ssebou největšího žolíka naší posádky, takže na nás vlak nakonec s úsměvem čekal. Po příjezdu do Mostu jdou někteří oslavit bodík a další čisté konto Jardy, zbytek se poklidně rozchází do vlastních domovů.

Vlajkonošů domácích se v sektoru schází zhruba stejný počet jako nás. Přes plot měli tradičně přehozenou vlajku Ševci a občas zamávali třemi mávačkami. Jejich podpora nebyla tak hlasitá a repertoár nikterak nápady neoplíval, i tak je třeba vyjádřit obdiv, že se snaží vytvořit kulisu domácícm hráčům.

 


Výheň na Lokádě s příchutí bezbrankové remízy

Dvě odehraná kola FNL a Baník se ziskem čtyř bodů figuruje na šestém místě s žádným inkasovaným gólem. V sobotu na Vltavínu však naši borci nerozšířili ani počet vstřelených branek, přestože k tomu měli spoustu příležitostí. Dvě nastřelené tyčky a dalších plno šancí. Asi tak se dá stručně popsat bezbrankový zápas s nováčkem. Všemi očekávané tři body se tedy nestaly skutečností a cennost zisku "pouhého" bodu se ukáže teprve s odstupem času. Každopádně hráčům těžko něco vyčítat, i s ohledem na druhý zápas v řadě, kdy se na výkonu podepsalo šílené vedro. Naši hráči měli během zápasu alespoň kdykoliv k dispozici vodu, narozdíl od nás...

Pár dní před odjezdem zařizuje obětavý Péťa Hendrych autobus, za což mu patří veliké díky. Také především za to, kolik nervů stojí získávání lidí na výjezd, kor v Mostě :-) V sobotních ranních hodinách nakonec vyráží z Mostu třicítka nejvěrnějších, dalšího nabíráme u Lovosic na pumpě. Po rychlém uplynutí cesty do Prahy a naleznutí hostující sektoru přichází hned dvě nepříjemnosti pro začátek. Po telefonátu s vedením/vedoucím mužstva se dozvídáme, že slíbené vstupenky (alespoň část) pro fanoušky nedostaneme. Byly udány rodinám a kamarádům hráčů - všech třicet. Cena na osobu se tedy rázem zvedla o 50,-Kč, s čímž nikdo nepočítal a například u sebe ani peníze neměl. Pochopitelně jsou vstupenky zaplaceny z kasy, která tak přichází o 1500,-Kč - jen tak. Pokud se něco před sezonou a pak také pár hodin před zápasem zaručí, mělo by se to dodržet. Vinu tak nedáváme v žádném případě hráčům, případně vedoucímu mužstva, který je s týmem teprve pár dní a nějak tušíme, že o vstupenkách pro fanoušky, neměl vůbec páru.

Dalším problémem je, že místní security nám zakazuje si pronést do sektoru jakékoliv tekutiny. Snaha o domluvu byla v teplotě, která na sluníčku dosahovala ke 40 stupňům, zcela zbytečná. Hold jsme přes letní pauzu zapomněli, jak to v Praze chodí. Po přesunu do sektoru, kam přichází několik dalších, pražských fanoušků Baníku, vyvěšujeme vlajky a dáváme několika pokřiky místním divákům a především naším borcům najevo, kdo bude na "Lokádě" doma. 

Utkání začíná a support v počtu kolem 35 lidí nezní vůbec špatně, spíše naopak. Některé chorály se místním areálkem, připomínající spíše dostihové závodiště, nesou velice dobře. Úroveň fandění bohužel nedostává žádný zásadní impulz, jelikož góly nepřichází a opět není k dispozici žádná pyrotechnika, která by nás v teplém počasí ještě více zahřála. Domácí kotlík, čítající odhadem deset fanoušků slyšet není, kromě buranských pokřiků, jako třeba: my jsme lokáda, vy nejste nic. 

V závěru zápasu síly ubývají jak na hřišti, tak na tribuně. Naší záchranou je trenér Stanislav Hofmann a masér "Mazlík", kteří nám přes plot podávají několik vod, po kterých se v kotli zapráší během několika vteřin. Zápas končí remízou a v našich řadách převažuje zklamání. Snad všichni čekali, že Baník na půl amatérský tým z Vltavína porazí. Jak prohlásil trenér Hofmann, každý bod z venku se počítá. Cesta domů probíhá opět v poklidu. Domlouvá se především odpolední koupání na Matyldě, kde se nakonec schází desítka účastníků výjezdu. 


Liga je tu a Baník nás potřebuje!

Dlouhá letní pauza skončila. To je první věc, kterou by si měli všichni fanoušci Baníku uvědomit, jelikož poslední dny před startem ligy to vypadá, jako by i samotní Ultras 1909 nebyli na novou sezonu natěšení. Doufejme, že je to pouze odraz toho, že během letní přípravy nebylo tolik příležitostí se dát na nějaký zápas dohromady, jako tomu bylo v zimě, kdy jsme ve Velebudicích nechyběli na žádném zápase. Jsou prázdniny, spousta lidí je na dovolených a samotné tropické počasí posledních dnů také příliš fotbalové horečce neprospívá. Tolik snad k nějakým úvahám, proč to vypadá tak, jako by snad zítra vůbec neměla Fotbalová národní liga odstartovat.

Všichni věříme, že to tak opravdu pouze vypadá, že po euforii během jarní části, kdy jsme se několikrát výborně prezentovali, nás čeká v kotli výraznější útlum, je myšleno samozřejmě početní. Proč by také měl být? Být součástí kotle není otázkou jedné nebo dvou sezon, po kterých by se měli fanoušci na svůj klub, resp. na Baník vykašlat, ať už z jakéhokoliv důvodu. 

Pojďme počínají zítřejším zápasem s Vlašimí dokázat, že jako Ultras 1909 máme na tribuně stále sílu, dokáže se nás sejít co nejvíc a hlavně dokážeme co nejlepší support, který naše borce dovede za vítězstvím. Po sestupu Opavy a naopak postupu Bohemky, se od nás čeká na druholigové scéně společně s pár dalšími tábory očekává, že se opět budeme prezentovat doma i venku co nejlépe.

Co dodat. Zítra v 16:20 všichni na svých místech v kotli, což bude základem veškerého úspěchu. O své zdraví, v očekávaných teplotách kolem 40 stupňů, mít strach nemusíte. Přichystáme do kotle dostatek vody, včetně kýblů na polévání :-)

Na závěr ještě vzkaz pro kamarády z PČR, kteří budou mít nezkrotnou touhu si nás fotit a natáčet i v tomto ročníku: Očekáváme váš zájem a už  se nemůžeme vaší buzerace dočkat. Náš svět, plný pyra nám však nevezmete, tudíž se těšíme na spolupráci, znudění státní zaměstnanci, kteří místo opravdové KRIMINALITY, řešíte fotbalové fanoušky.

naše město - náš klub - naše hrdost

TOPlist